Bytosti

8. září 2011 v 15:04 | Bryky |  Barevná Bryky
Bosýma nohama se prodírala vysokou trávou přeskočila příkop a přitiskla tvář ke stromu. Cítila jak po kůře stékají kapky vody. Zadívala se na kopec porostlý lesem. Z kopce stoupala pára , po velkém dešti bylo všude vlhko a chladno.V dálce se ozvalo tiché mručení. Přikrčila se za strom, dotkla se koleny mokré trávy a vzdychla. Krajinu ozářily dva reflektory, auto projelo prostředkem aleje a zmizelo v dálce. Zvedla se a zamířila přes pole ke kopci. Vjelo do ulice a zaparkovalo u domu. Vystoupil muž středního věku. Ze zadního sedadla zvedl pracovní aktovku a balík v dárkovém papíře. Vstoupil do domu a zamířil po schodech nahoru. Zaklepal a po té vstoupil. V pokoji si na zemi hrála jeho sedmiletá dcera s panenkama. Usmál se na ní a podal jí balíček.
- Všechno nejlepší.
- Děkuji!
S rozzářenýma očima začala rozbalovat dárek. Knížka. Ozdobným písmem na ní stálo: Pohádky. Dívčiny oči zesmutněly, ale než se otec mohl zeptat co se stalo, už jí zase v očích hrály veselé plaménky.
- Koukej tati. Položila knížku na stůl a zapnula počítač. - to mám od strejdy.
Začla rychle klikat na počítači. Na obrazovce se objevil panáček. - Koukej, tohle je můj dům a tohle pokoj. Tady obývák a tady kuchyň. Umim už vařit, protože jsem vysokoškolačka víš ? Radostně zamrkala na otce a dál sledovala obrazovku. Otec se obrátil na dceru.
- A nechceš teď něco přečíst z té knížky?
- Ale tati, vdyď to jsou jen pohádky! Vyběhla z pokoje a práskla dveřmi. Otec si zklamaně sedl na postel a začel listovat v darované knize. Do pokoje vstoupila jeho manželka a sedla si k němu. Vzala mu z rukou knížku a podívala se na stránky. -Tuhle mám nejradči, zasmála se a začla potichu předčítat.
Rozběhla se potichu do kopce, lucernička v ruce se rozkmitala. když dorazila k velikému buku otevřela dvířka, přikrčila se a vešla. Uvnitř seděla dáma v šedých šatech s lucerničkou na stole a s vráskami ve tváři. Příchozí se smutně otázala.
- Proč na nás nikdo nevěří? A vrhla se dámě do klína, začla plakat. Dáma sedící v křesle párkrát pokývala hlavou. Naší době už odzvonilo, Jezinko. Teď i damě začaly po tvářích stekat slzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama