Remy Watsonová - Lia z kmene Hagi

24. září 2011 v 11:49 | Miri
Konečně! Slunce se pomalu začalo vzhupovat zpoza hor. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu, který proudil do pokoje otevřeným oknem a načerpala jsem enrgii, která z východu slunce pramenila. Zadívala jsem se ještě jednou pyšně na rozvrh, který jsem pracně sesmolila. Sice mi nezbívá moc volného času, ale já jsem naprosto spokojená. Pracovala jsem na něm dlouho do noci a ještě ráno.
Hodinky ukazovaly že za 15 minut mi začíná první hodina. Je dobrovolná a je jen jednou za týden. Prace s hladinou Zety. Myslím že tam příjde docela dost lidí, je to velice oblíbený, užitečný a zábavný předmět. přehodiljsem si přes rameno kabelku a vydala jsem se na hodiny. Moje dvě další spoluobyvatelky pokoje ještě spaly.

Výběhla jsem do chladného rána, ale zima mi přes teplé oblečení nebyla. Když jsem doběhla před bránu už tam podupávalo asi pět studentů. Všichni byli ze skupiny A. Domyslela jsem si že každá skupina dostane jiné letáčky a všude bude napsaný jiný čas. Přitrousilo se ještě asi sedm studentů a potom přiběhla udýchaná profesorka. Byla oblečená ve volném stylu a dívala se na nás přes obrovské brýle. Měla namodralou pleť, fialové vlasy a jasně zelené oči. Profesora z kmene Hagi si může málokterá škola dovolit. Mají neuvěřitelně velký talent na Zetu, ale jsou velice plaší a neradi se objevují ve společnosti. Zahrabala ve své tašce a vytáhla nějaký seznam. Něco si tam zaškrtala a potom se na nás zářivě usmála. "Tak jdeme ne?" Zmateně jsme pokrčili rameny. Učitelka se zasmála a rázně se vydala k nedalekému lesu.
Ani se neotočila jen přes rameno vykřikovala. "Gina nám řekne co je to Zeta." Drobná dívka se kousla do rtu. "Ehm... Je to talent. Někdo jí má hodně, někdo málo. Dá se procvičovat. Narůstá čím víc jí používáš." Profesorka dál pádila k lesu a pokyvovala si u toho hlavou. Studenti jí sotva stačili. "Správně, všichni jste jistě chodili na školy které byly na Zetu zaměřeny. Jestli se chcete někým stát musíte mít hladinu Zety co nejvyšší a mým úkolem, jak asi víte, je vás naučit nejúčinější způsoby, jak si jí zvýšit." Úzká pěšina se přibližovala k lesu. "Ervíne, řekni mi. Věděli lidé vždy že Zeta je pouze talent?" Odpověď se dostavila ihned. "Ne, lidé si odedávna mysleli, že Zeta je osoba a proto jí také darovali jméno a nedali jí jenom název. Říkali že Zeta si vybírá lidi, kteří jsou vyvolení a těm pak umožňuje používat kousky její moci. Kvůli tomu mnoho lidí kteří měly velký talent a nepoužívali ho, protože si mysleli že nejsou vyvolení, talent ztratilo. Asi před sto lety ale nějáký neznámý úředník prohlásil že Zeta je něco co je kolem nás a nemá to duši. Můžeme to pomocí různých předmětů shromažďovat a využívat. Lidé kteří se nachází v oblasti s velkým množstvím Zety pak časem získají různé schopnosti. Kvůli této teorii se ale málem rozpoutala bitva a poddaní se dožadovali toho aby Havran tu teorii vyvrátil. Havran se tedy začal zabívat Zetou trochu víc a zjistil že Zeta je talent. Poddaní sice nesouhlasili, ale když jim to Havran dokázal souhlasili." Chvíli bylo slyšet jen oddechování žáků a jejich hlasité dupání. Učitelce nešlo vidět do tváře, tak nikdo nemohl vědět co si myslí. "Perfektní to sice nebylo, ale všechno zásadní jsi řekl." Ozvalo se nakonec. " Tak Dagoberte, měl ten neznámý úředník přece jen v něčem pravdu?" Už od Dagobertova držení těla šlo poznat že není tak sebevědomý jako vzřímený a urostlý Ervín. Dagobert byl spíš shrbený kulaťoučký chlapec. "No...Ano, měl v něčem pravdu." Profesorka se na něho přes rameno povzbudivě usmála. "A v čem?" Dagobert se taky usmál. "Měl pravdu v tom, že Zeta se dá pomocí různých předmětů soustřeďovat a taky měl pravdu v tom, že lidé s velkou hladinou Zety získávají speciální schopnosti." Ticho bylo tísnivé a Dagobert si urputně kousal rty. "Ano, teoreticky máš pravdu."
Profesorka šla dál po pěšině, která už se proplétala lesem. Za chviličku došla skupinka na překrásnou mýtinu. Nedivím se že si vybrala profesorka Hagi zrovna tohle místo pro svoje vyučování. Kdyby jste se podívali na mýtinu zezhora. Viděli by jste v jejím prostředku tlustou obruč, která je obtočena větší, ale o dost tenčí obručí. Byl to stůl a okolo něho se obtáčela lavička. Obojí bylo z kamene.
Profesorka si sedla na stůl a pokynula žákům aby si sedli. Okolo létali motýli a prohlíželi si nově příchozí. Profesorky jak se zdálo se nebáli. "Takže když jsme v mém králoství tak se vám představím. Jsem Lia z kmene Hagi. Říkejte mi křestním a já vám taky budu říkat křestním." Trochu jsem zaúpěla, ale jen potichu aby to nikdo neslyšel. "Na hodiny se budeme scházet tady. Kdybych si pro každou třídu chodila k bráně ztráceli by jsme moc času. Cesta sem trvá pro informaci deset minut od brány. V tomto roce se moc se Zetou pracovat nebude. Bude se brát teoreticky pohybování ve společnosti a fungování uzemí pod Havranovou vládou. Mám na vás jednu hodinu týdne a musím vás naučit propojování talentů. O tom si povíme za chvíli. Před tím vám řeknu jak to bude s Zetou v dalších rocích. Příští rok bude na Zetu zaměřený hodně. Budeme předně brát její praktické využití v životě úředníků. V tom roce vypadne nejvíce lidí, protože kdo nemá dostatečný talent, ten má smůlu. V třeťáku vypadávají hlavně dívky. Jedná se o využití zločinů a ten kdo má slabý žaludek, nebo velké srdce nemá šanci. My se budeme učit, jak zacházet ve zločichech s Zetou. Lidé se hodně bouřili proti takovému zneužívání Zety, ale v tomto světě je to nutné. V dalším roce budeme brát Zetu tak nějak všeobecně. Od každého si řekneme trochu. Ten rok na vás budeme klást velký nátlak. Bude to příprava na Rook school. Samozřejmně nebudete mít na Zetu jenom mně, ale určitě se v každém roce setkáme." Profesorka se nadechla a pokračovala. "Teď k tomu spojení talentů. Jak už Dragobert říkal. Když se na něco soustředíme, třeba na špičku kouzelnické hůlky. Zeta se projeví mnohem více. Můžeme mít amulet, ale ty nefungují. Když si ale myslíme že fungují, tak to může opravdu hladinu zvýšit, ale není to moc účiné. Remy nám řekne tři hlavní věci které nám zvyšují dočasně hladinu Zety." Trochu jsem polkla. "Západ a východ slunce, náš mazlíček a spojení Zety s ještě nějakým jiným talentem." Uslyšela jsem tichý potlačovaný smích, ale snažila jsem se ho nevnímat. "Dobře. Mazlíčka jistě máte všichni. Je to na kouzelnických základkách učivo první třídy a proto si ho budete brát na moje hodiny. Co se týče slunce, v prváku to ještě není, ale v dalších ročnících máme v týdnu jednu hodinu při západu nebo východu slunce. Spojení talentů jste asi taky brali, že? Kdo z vás to ale ve škole zkoušel v praxi víckrát než jednou?" Přihlásila se Nora. "Kolikrát?" Dívka se začervenala. "Dvakrát, během jedné hodiny." Možná se divíte, proč to nevyvolalo smích, ale nedivte se. Pro žáky byl tenhle výkon obdivuhodný. "Dobrá, tuto hodinu mi každý z vás předvede svůj druhořadý talent. Komu na to chybí vybavení tak choďte za mnou a já vám ho poskytnu. Puste se do toho. Až k vám příjdu musíte být připravení." Vytáhla jsem papír a tušku a pustila jsem se do díla. Všimla jsem si že kromě mně nikdo nekreslí. Vím že učitelé na základce proti kreslení, jako druhořadému umění hodně vystupovali, ale to pro mně není důvod toho nechat.
Nora a asi ještě dvě dívky a čtyři chlapci včetně Dragoberta podstoupili stranou a rozezpívávali se. Gina nervosně stála ve frontě před učitelkou, ve které stál ještě Ervín a vyhublý černovlasý chlapec. Čtyři dívky se protahovaly. Budou nejspíš tancovat. Sklonila jsem se nad papírem a ponořla jsem se do kreslení.
Vyrušil mne učitelčin hlas. "Co je důvodem toho proč tě neodradili učitelé od kreslení." Vzhlédla jsem. "Zdravotní problémy." Profesorka pozvedla obočí. "Jaké máš zdravotní problémy?" Vytáhla jsem z kabelky list papíru. Je to od mého tatínka. On je totiž doktor. "Dobře, vídím že kreslíš opravdu dobře. Znám člověka který postavil tuhle školu, byl úžasný a já byla u toho když jí stavěl. Postavil před sebe stojan a kreslil. Co nakreslil, to se dělo. Škola a okolí je jeho dílem. Ten obraz je malý. Vysí ve vstupním sále. Koukni se na něj." Přikývla jsem. "Byl to opravdu originální člověk s velmi velkým talentem Zeta. Jeho speciální schopnost byla představivost. Nakreslil obraz budovy a jak si jí představil vevnitř, tak tam byla. Ta speciální schopnost se objevila velmi pozdě. Většinou se objeví ve čtvrťáku a u něho se objevila asi ve třiceti. Později zešílel, bylo toho na něho moc a Havran ho musel nechat zabít. Mohl způsobit obrovské škody." Profesorka se zasnila a potom se mi podívala upřeně do očí. "Ukaž mi květinu." Podivila jsem se. Květinu jsme se učili možná ve druhé třídě. Bylo to velmi primitivní. Profesorka mi podala semínko a já ho zasadila. Běhěm chvilky z něho vyrostla nádherná rostlina. Stačilo do semínka přidat trochu Zety. " Hmm, to je zajímavé. Necítím v tobě žádnou Zetu, ale v moment, kdy jsi předávala Zetu rostlině, jsem jí pocítila velmi velké množství. Pojď, budeš se mnou obcházet studenty a řekneš mi co si o jakém myslíš." Trochu mně to zaskočila, ale šla jsem. "Víš toho o Hagi hodně?" Zeptala se mě ještě. Přikývla jsem. "Proč se ptáte?" Profesorka pokrčila rameny. "Jen že tě nepřekvapilo že jsem byla u stavění této školy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama