Strom útěchy

25. září 2011 v 18:59 | Miri
Chlapec se s pláčem vyřítil na mýtinu a objal starý strom, který stál v jejím středu. Na první pohled nebyl ten strom obyčejný. Celý jeho kmen byl pokryt přeškrtanými jmény a na jedné silné větvy se houpala houpačka. Chlapcův pláč se mírnil a jeho ruka přejížděla po jediném nepřeškrtnutém jméně. Péťa . Takhle mu doma říkali. Nevyryl tam to jméno on. Už tam bylo, stejně jako ostatní jména. Péťa chodil ke stromu často a věděl že je tam ještě několik Péťů. Všechno to byla dětská jména: Saša, Adélka, Honzíček, Áďa, Šíma, Láďínek a další. Chlapec vstal a utřel si rukávem slzy. Vždy když se naštval, nebo se cítil ublížený běžel k tomuto stromu a vždy zde našel útěchu. Obešel kmen stromu a posadil se na houpačku, jak se houpal všechny jeho starosti jako kdyby odlétaly. Vánek sušil jeho slzy a chlapec se cítil jako znovurozený. Větěv skřípala a strom jako kdyby se ještě trochu shrbil. Kdyby jste tuto scénu pozorovali, možná by jste řekli, že se ten strom usmívá, přestože nemá ústa. Po chvíli chlapec odběhl pln odhodlání vrátit se zpátky do obyčejných denních povinostích.
Péťa vyrost a na strom skoro zapoměl. Už to bylo hodně dávno co tam byl naposledy. Už byl rozumný a nevěřil že mu ten strom pomáhal a přesto si na něho občas vzpoměl a přemýšlel, jestli by se na něho měl někdy jít podívat.
Když uběhlo dalších pár let, tak se Petr na procházce zatoulal na mýtinu, kde rostl ten strom. Ano, rostl, ale teď tam bylo prázdné místo. Petr se chvíli nevěřícně díval na mýtinu a potom se otočil a odešel. Třeba ten strom nikdy neexistoval.
 
Malá Viktorka s pláčem utíkala lesem, když v tom se zmateně otočila. Těsně vedle cesty stál podivný strom. Pořezaný, shrbený a na jedné větvy se houpala houpačka. Viktorka rozeznávala že na kůře jsou vyřezaná poškrtaná písmena, ale neuměla pořádně číst. Prohlížela si kmen, když si všimla jednoho jediného nepřeškrtnutého slova. Slovo začínalo na V. Viktorka si pomyslela že je velice zvláštní že to slovo začíná na stejné písmeno, ale nechtěla se tím více zabývat. V přítomnosti stromu se cítila velmi dobře. Přitiskla ucho ke kmeni a poslouchala. Kdyby nevěděla že je to strom, možná by i přísahala že zaslechla dýchání. Posadila si a prohlížela si strom. Co je vlastně zač? Jaké ma poslání?
 
A tak strom cestuje od dítěte k dítěti a bere na sebe jejich starosti, dokud věří že strom je živý. Když děti vyspějí a přestanou věřit. Strom odejde hledat dítě, které nikdy nepřestane věřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 €&L €&L | Web | 25. září 2011 v 19:04 | Reagovat

ahojky :)mohla bych tě požádat o hlásek?
Stačí kliknout na tlačítko s palcem a textem: "tenhle pár je cool."

zde:

http://www.bravolasky.cz/detail/id:2423/

Díky moc předem a ráda oplatím, když napíšeš :)

2 Miri Miri | Web | 25. září 2011 v 21:16 | Reagovat

Hlásek ti nedám, ale ta reportáž na tvých stránkách je dobrá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama