Chlapec v dešti

30. října 2011 v 18:06 | Miri
Omlouvám se za chyby, ale jsem naprosto bez síly na opravování. Kdyby jste našli nějakou závažnou chybu, piště do komentářů.

Seděla jsem u okna a byla jsem ponořená do děje knihy, byla bych přísahala že mě nemůže od děje nic vyrušit, ale to by byla chyba. Ve chvíli kdy jsem zaslechla dopadnout první kapku deště jsem sebou trhla a marně jsem se snažila znovu zaostřit na písmenka běhající po stránce knihy. Ruce se mi chvěly a já cítila jak je moje tělo napjaté. Zavřela jsem knihu a zoufale jsem se snažila nepodívat ven z okna. Zavřela jsem oči a zchladila horkou tvář nepřirozeně studenýma rukama. Nakonec jsem neodolala a po očku jsem se zadívala ven z okna. Nikdo tam nebyl, překvapilo mě to, i když vím že tam nikdy nikdo nebyl. Připadala jsem si směšná. Pořád se bojím a přitom ničeho. Trochu jsem se zachvěla. Opravdu ničeho?
Jak dlouho to trvá? Kdy to vlastně začalo? Ještě jednou jsem se podívala z okna. Tentokrát beze strachu. Věděla jsem že tam nikdo nebude stát. Nikdy tam nikdo nestál. Klepaly se mi nohy, já se na ně postavila a pomalu jsem se vydala ke dveřím. Tentokrát mě nehnala jen touha po dešti, ale i zvědavost. Nevymýšlela jsem si to celé ty roky? Vyšla jsem z domu a nastavila jsem svou tvář dešti. Byl tak uklidňující. Očišťoval a svým občasným štípnutím zaháněl věechny starosti. Snažila jsem se tomu moc nepodlehnout, ale moje tělo déšť milovalo a jeho doteky v něm vzbuzovaly touhu po svobodě, nesvázanou všemi předpisy a pravidli, kterými žila duše. Je špatné poslouchat tělo a ne duši a rozum. Jenže já se nemohla ubránit tomuto osvěžujícímu a očisťujícímu tanci kapek.



Chvěla jsem se, možná mi byla zima, ale také jsem možná byla až moc šťastná. Z ničeho nic jsem pocítila strach. V duchu jsem zaklela. Vnutila jsem si představu že jsem si to celé ty roky vymýšlela a díky tomu dešti jsem na něj zapoměla. Vždy když jsem neodolala dešti objevoval se. Neviděla jsem ho, ale cítila jsem jeho blízkost. Dotkl se mé tváře a já uskočila.V moment doteku jsem ho zahlédla. Velice podivného chlapce. Snažila jsem se vypadat klidně, věděla jsem že výkřikama ho jen vyplaším a zmatu a on mi pak bude schopný ublížit. Najednou jsem si uvědomila něco co mi celé ty roky ucházelo a já nedokázala pochopit že jsem to dříve nepochopila. On je smutný. Ale proč by byl smutný, co je vlastně zač? Věděla jsem že na otázky neodpovídá a tak jsem udělala něco, co bylo podle mně naprosto šílené. Natáhla jsem ruce a chytla ty jeho. Moje hlava mi nadávala. Celé roky před ním utíkám a teď ho chytám. Vím že v momentu dotyku se objeví a opravdu. Konečně jsem měla možnost si ho prohlédnout. Byl celý poloprůhledný a kapky dešťe jím prolétaly, jako kdyby tam nestál. Zamrazilo mě když jsem se zadívala do jeho černých očí, chtěla jsem uhnout pohledem, ale pak jsem si uvědomila že pláče? Nechtěla jsem ho vylekat. Naklonila jsem se k němu a zašeptala jsem mu do ucha. "Proč pláčeš?" Neodpověděl mi, jen se na mě koukal a v jeho očích byl smutek. Chtěla jsem ho pozvat domů, ale on jen smutně zavrtěl hlavou. Déšť pomalu ustával a on byl čím dál tím průhlednější. Když pak déšť ustal zmizel úplně a mně zbyl na dlaních už jen jeho studený dotek, který se taky za chvíli vypařil. Vrátila jsem se domů a převlékla jsem se do suchého. Příjdu někdy na tajemství tohoto chlapce. Můžu mu pomoci a nebo pomoc nepotřebuje. Myšlenky se mi honily hlavou až jsem vyčerpáním usnula. Když jsem se probudila venku pršelo. Před oknem nikdo nestál... Plná očekávání jsem vyběhla ven, ale on tam nebyl. Déšť mě byčoval a já si uvědomila že jsem udělala chybu. Vítr skučel a já nevěděla co mám udělat aby přišel. Jáká chyba to byla. Asi jsem tušila, ale nechtěla jsem na to myslet, protože tu chybu už nemůžu napravit a toho chlapce už asi neuvidím. Přiváděla ho ke mně touha po dešti a ta vyprchala. Už jsem nešla ven kvůli děšti, ale kvůli němu. Uvědomila jsem si že už nikdy nebudu moct přivolat toho chlapce, protože moje touha po dešti vyprchala. Snad nikdo jiný ho dokáže zachránit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte rádi déšť?

Ano 50% (11)
Jen letní deště 22.7% (5)
Ne 13.6% (3)
Nevím 13.6% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama