Bez času

13. listopadu 2011 v 12:42 | Bryky |  Barevná Bryky
Sedím a pozoruji lidi kolem sebe. Všechny už znám a přesto jsem s nějákými ještě nepromluvila. Hudba zní z reproduktoru pomalá a nudná. Velké vozidlo sebou po silnici drncá, zatočili jsme k benzíně. Všichni kolem se začínají probouzet k životu. Shíbnu se a hledám pod sedačkou sandáli. Autobus zastavil, párkrát ještě zavzdychal a pak se otevřeli dveře. Lidé se začali trousit z autobusu, všichni mířili k záchodkům. Už se tu vytvořila dlouhá fronta. Lidé začli roztávat, začli si pomalu povídat, někteří lidé dokonce doprovázeli svůj hovor grimasy a pár ztlumených výkřiků z fronty taky vyšlo.Téma tohoto hovoru se už několikátý den opakuje. Někteří si stěžují na řidiče, jiní probíraji včerejší mrzutou náladu, další probírají bolesti nohou. Konečně na řadě! Došla jsem do kabinky a rozhlédla jsem se. Naprasklý záchod vedle stojánek na toaleťák (nikoho nepekvapí že bez toaleťáku). Vytáhla jsem papírové kapesníčky z kapsy a dřepla si na záchod. Sednout si na prkénko bylo zcela nemožné. Protože počůrané a používane tolik, že bych to v tuhle dobu mohla nazvat spíše stoupátkem. Když jsem si umývala ruce, vystrčila nějaká paní z kabinky hlavu a poprosila mne o kapesníčky. Podala jsem jí celý balíčeka vyšla před benzínu. Přes sklo do benzíny jsem viděla, jak lidé víří mezi regálami. Kolem stojanů s benzínem se proháněl vítr a pohrával si se sáčkem od sušenek. Na trojku zaparkovalo starší auto. Vystoupila z něho rodina se třemi dětmi. Zatím co tatínek tankoval, maminka s nejmenší holčičkou se pustila k záchodům. Dvě zbylé děti okouzleně přiběhly ke dveřím benzíny. Se zařícíma očima sledovalo regály plné sladkostí. Chlapeček nadšeně přitáhl maminku za ruku, ale ta jen smutně zakroutila hlavou a vrátila se k autu. Tatínek nastartoval, děti naskočily a auto se se řvaním motoru vydalo na dálnici. Až teď jsem si všimla, že mezi regály to už zní prázdnotou. Rozběhla jsem se k autobusu. Autobus naštestí zatím stál na stejném místě lidi už seděli uvnitř, ale řidič kouřil před autobusem. "Mohla ses ještě zdržet, aspoň bych si zakouřil." Típl cigaretu o autobus a nastoupil za mnou. Sedla jsem si, strčila sandály pod sedadlo a sedla si na spácak na sedačce. Vedle mne seděla slečna, teda už mladá maminka, tak ve třetím měsíci a listovala v časopise. "Hele, nemohla by ses zmenšit." houkl na mně kluk za mnou. "Pouštejí film." Poslušně jsem sesedla ze spacáku a strčila jsem ho do uličky. Obrazovka vepředu se rozsvítila a film se spustil. Dnešní slunce dotěrně pražilo na sklo. Ivona, tak se jmenovala maminka vedle mne zatáhla závěs a dál sledovala film. Horko v autobuse mne ukolíbalo ke spánku. "Vstávej!" Ivona mi zatřásla ramenem. "Benzína." "Vžyď jsme byly před...." Koukla jsem se na hodinky. Půl páté. " Aha, tak před dvěma hodinama." Začla jsem pod sedačkou hledat sandále. Teď se bude opakovat to co před dvěma hodinama, čtyřma hodinama,sedmi hodinama. Vyjít, fronta na záchod, nastoupit a jet. "Pozor!" kluk sedící přes uličku mi koukal pod nohu.Koukla jsem se taky. V uličce spal kluk co na mně předtím hulákal kvůli filmu a kdyby na mně ten naproti nezařval asi bych mu stoupla na hlavu. Nakonec jsem se dostala ke dvěřím aniž bych zašlápla spícího kluka. Zato Ivona na něj šlápla třikrát, přesto že už byl vzhůru a snažil se vyhnout Ivoniným sandálkům. Jediné co bylo na téhle benzíně stejné, byly plné odpadkové koše. Záchodky tu měli čísté a s toaleťákem a taky "Placenéé!"Ozvalo se od slečen co přišliy od záchodů. Většina cestujících mužského rodu zmizelo za náklaďákem a nám, dámám, co se nezařadily do fronty se rozeběhly cestičkou mezi poli k nejblížším, ale velice vzdáleným keřům. Jsem si jistá že nejsme jediné kdo tyto keře používal, ale kdybych já potřebovala na velkou asi bych teda radši zaplatila. "Aaaááá fůj, já do toho málem šlápla. " "Hehe, tak se nechlub, jinak tě řidič nevezme do autobusu." Všichni jsme se zase rozběhli k autobusu s názorem že radši odjedem než abysme riskovali že něco objevíme, i za autobusem, nebo kdekoli jinde. V autobuse jsem se dala s Ivonou do řeči o tom, co jí čeká až se jí narodí miminko. I když já v tomhle věku jsem tomu moc nerozuměla , no kdo se z vás vyzná v tom jak se miminka koupou ,jak se s nima cvičí a v kolika už začínaj s pevnou stravou. Pak jsem se prohodila s paní přede mnou a hrála s její dcerou piškvorky. Pak na film "Hledá se Nemo" jsem zůstala záměrně na cizím místě, přece jen sem to měla k té televizi blíž a ta paní nic neříkala. Aha spala.No jo, ale film už skončil, já mám hlad a svačina si trůní někde v horní polici nad mojí sedačkou. po chvíli jsme zastavili na benzíně, jestli se vám to zdá moc brzo tak vám řeknu, od poslední zastávky uběhly tři hodiny a půl. Návštevu záchodů podrobně popisovat asi nemusím, jen řeknu: tady se muselo hodit do dveří peníz aby se otevřely , samozřejmně jsme zaplatily jen jednou a pak se dveře předávali z ruky do ruky. V autobusu jsem se dostala ke svačině, juchů, a pak následoval další film, no co se jinýho dá tady dělat, že jo. Uááá, asi si zalezu do spacáku. Hej, ale kde je. Tentokrát v uličce spal ten, co mně minule upozornil na kamarádovu hlavu a já nemohla dělat nic jiného než ho probudit a říct mu že si vlezl do špatné ho spacáku. No, nevim jak vy byste se tvářili, kdyby ste si zalezali do spacáku ve kterém vám spal úplně cizí kluk, ale ten na ten muj obličej reagoval tak, že pokud se mi do něj nechce lézt, klidně mu ten vyhřátej spácák vrátit a pujčit si jeho. "Ne díky ,já to přežiju i v tomhle." Odsekla jsem mu a ten. "Tak mi podej mobil, asi bude na spodě." Naštvaně jsem ho vyštrachala u nohou , zdvořile mu ho podala a pak jsem se radši otočila, zavřela oči a začla usínat, i když to po tomhle pozdvižení moc nešlo. Spi, spi, spi, říkala jsem si pořád a pak jsem dopředu poslala zprávu ať pustěj další film. Nic jineho než film a kazeťák totiž tak dobře neuspává.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama