Prašná královna

10. listopadu 2011 v 15:11 | Miri
Seděla jsem na svém trůnu vyrobeného z černého chladivého kamene a pozorovala oknem zatačenou oblohu. Mraky se podobaly šedým lehkým závesům, které i ten nejmenší vánek dokázal mírně rozhoupat. Do místnosti vstoupila ušmudlaná dívka s hrdě vztyčenou hlavou doprovázena strážemi. Posunkem ruky jsem je poslala pryč. Dívka se mému gestu zasmála. "Nebojíte se bez své ochranky?" Ušklíbla jsem se i když v duchu jsem byla smutná. Jak jsem se sem dostala? Ano, už vím. Moc jsem poslouchala pohádku o Popelce. "Já nikdy žádnou ochranku neměla, to byla tvoje ochranka." Dívka odmítavě škubla hlavou a několik pramínků jejích světlých vlasů jí spadlo do obličeje. "Kdo by mi tady asi tak ublížil? Pokud vím, jsem vězeň a ještě neproběhl soud. Nemůžete mi nic udělat." Byla tak zoufalá. "Chápu tě, ale bohužel nemáš pravdu. Právě proto, že ještě neproběhl soud a ty jsi tady zcela neznámá by tě v domění, že jsi špeh bez ptaní zabili. " Trochu jsem si povzdechla. "Žádala jsi o slyšení a já ti vyhověla, co mi chceš říci?" Vyslovila jsem to v neblahém tušení, které se ihned naplnilo. "Chtěla jsem vám říct že jste ještě více kruté, než byl váš manžel a že neberete vůbec ohled na svůj lid! Na to že jste byla dříve služkou jako já, jste neuvěřitelně zpychla a..." "Zastav!" Přerušila jsem jí co nejklidnějším hlasem. Zarazila se, ale pak se opovržlivě zasmála. "Copak? Nikdo vám tohle nedokázal říct do očí?" Moje tvář jemně ztvrdla. Tahle mladá žena mě velice unavuje. "Máš pravdu, jsi první, ale tohle jde mimo. Teď, když jsi řekla své, jsem na řadě já, abych ti řekla proč jsem tě příjmula. Chci ti říct, že nebudeš souzená před soudem, ale budu tě soudit já a můj rozsudek je takový:..." "No to mi ani nemusíš říkat!" Její zlost byla ohromná. "A můj rozsudek je takový:.." zopakovala jsem "Tvoje sestra a ty jste do konce vlády ve vyhnanství. Když se vrátíte a moje stráže vás chytnou, další trest je smrt. Máš den na to aby jsi se sbalila, našla svou dceru a vydala se k severním hranicím mého království. Půjdete po silnici do Teritánu a až narazíte na hranice odbočíte do Muchomůrkového lesa, půjdete po hranicích až narazíte na palouk, pak jste obě volné od zaklínadla, které na vás teď padlo. Pokud trasu porušíte, obě zemřete." Dívala se na mne jako na zjevení. "A-ano paní." Vykoktala. "To je vše, můžeš jít. Až vyjdeš ze dveří, můj komorník ti dá truhličku, je v něm dopis a jistý šperk. Tvoje sestra ho musí mít na sobě, když vejde do Muchomůrkového lesa a ten dopis předejte pánovi s legrační čepicí. Neboj se, že by jsi ho nepoznala" Dívka se otočila a spěšně odešla.
Byla šťastná že jsem jí umožnila odejít se sestrou ze země. To však ještě nevěděla že v Muchomůrkovém lese na tom palouku je armáda, která se chystá vpadnout do království a svrhnout mě z trůnu. Také nevěděla že ten dopis je pro jeho velitele a ten šperk je korunka, která má za úkol označit ženu, která po mně nastoupí na trůn.
Až budu mrtvá, budou jen tyto dvě dívky vědět, že jsem nebyla tyranka, jen jsem se nechtěně vdala za špatného prince a po jeho smrti už jsem nemohla říct, že jsem byla celou dobu se svými poddanými.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 melaficent melaficent | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 16:43 | Reagovat

Ďakujem :D a ten článok je krásne napísaný... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama