Smrt mrtvých laní

13. prosince 2011 v 18:30 | Miri
Kouř z táborových ohňů stoupal vysoko k nebi. Lovci rozkládali stany, popíjeli a připravovali se na honbu za zvěří. Atmosféra byla uvolněná a přátelská. Všechno naznačovalo tomu, že tenhle rok bude lov nadmíru úspěšný a muži si zde najdou nové přátele i rivaly.
Tobias do plic natáhl ledový vzduch a nedočkavě si promnul ruce. Jeho otec, lovec Henry vyšel z právě postaveného stanu a poplácal svého syna povzbudivě po rameni. Tobias byl na takhle velkém, soutěžním lovu poprvé. Byl sice po otci a lov mu šel víc než cokoliv jiného, ale přece jenom ještě nikdy nebyl na takovéhle velkolepé akci a tréma dělala své.


Nacházeli se uprostřed Jeleních hor, v divočině, která patřila jen zvířatům a domorodým Indiánům. Lesy byly husté, hory vysoké, srázy strmé a zvěře tu bylo víc než dost pro každého. Dnes v noci bude honba odstartovaná. Lovci se po skupinkách rozptýlí do okolí a vždy, když budou na hranici svých sil vrátí se do tábora, aby zjistili svoje pořadí v žebříčku, odložili kořist a načerpali síly na další lov. Podle počtu zvěře se soutež různě prodlužuje, nebo zkracuje. Jde tu jak o schopnosti lovců a psů, tak i o strategii. Je hodně nevýhodné se vracet do tábora, jelikož v jeho blízkosti se nachází nejméně zvěře, ale je to nutné. Taky je důležité si dobře vybrat oblast ve které bude nejvíc zvěře, ale nepohrnou se tam všichni lovci. Tenhle tábor byl plný profesionálů a i přes tento fakt se nejednou stalo, že někdo přecenil své síly a zůstal v divočině navěky. Muži s tímto rizikem počítají a mnozí si dokonce přejí jednou umřít při lovu. Vždyť to není zas tak špatné, umřít pro něco, pro co žiješ.
Henry odstoupil od svého syna a připojil se ke skupince veselých mužů, popíjejících u ohně nějaký silný alkohol domácí výroby. Tobias poodešel na kraj tábořiště a snažil se zaposlouchat se do zvuků matky přírody a neslyšet jen hrubý smích lovců. Ztrápeně si položil hlavu do dlaní. V jeho nitru hlodal strach, který předtím nikdy nezažil. Je to tréma? Užíralo ho to, naskakovala mu z toho husí kůže, svíral se mu žaludek tak, že nemohl nic jíst ani pít. Slunce se pomalu sklánělo k západu. Za chvíli to začne...
"Slyšíš to?" Tobias sebou trhnul a pak se zamračil na svojí sestru. Možná kvůli ní pociťuje ten strach.
"Neměla jsi sem chodit, pořád nechápu proč tě otec neposlal domů, když zjistil, že jedeš s náma!" Zopakoval výtku, kterou jí omlacoval o hlavu poslední tři dny cesty. Zavrtěla hlavou a pevně sevřela rty.
"Slyšíš to?" Měl chuť jí dát další kázání, ale věděl, že v mnoha schopnostech lovce ho sestra převyšuje. Jedna z nich byla naslouchání divočině. Snažil se zaregistrovat nějaký zajimavý zvuk, ale nic neslyšel. Vlastně bylo až záhadně ticho. Tobias si to odůvodnil tím, že zvěř vyplašil hlahol lovců. Naštvaně pokrčil rameny a čekal, až mu Leo prozradí s úsměvem, vítězně její objev, který on nezaregistroval. Spletl se. Zadívala se mu zcela vážně do očí.
"Ona šeptá."
"Jasně že šeptá!" To ho dopálilo. "Když tady přijede banda chlapů a jedna velice neposlušná dívka, tak je zcela přirozené, že ztichne!" Vyčítavě na něj pohlédla.
"Ale ne, příroda je zvědavá a tady v tom kraji zvlášť. Když jsme přijeli, tak ztichla, ale v každém zvuku, v ptačím zpěvu i v šelestění listů byla slyšet rostoucí zvědavost. Teď tu zvědavost přehlušil strach, oni se bojí západu slunce, schovávají se a bojí se na sebe mluvit hlasitěji než šepotem." Její hlas byl tichý, ale naléhavý. Tobias však byl moc rozladěný na to, aby si toho všiml a svým výrazem dával jasně najevo, že ho to nezajímá. Eleonora si povzdechla a přejela prsty trávu. "Ty to nikdy nepochopíš brácho, snad až se setmí..." S tichou výčitkou se otočila a odešla. Tobias sevřel ruce v pěst. Štvalo ho jakým tichým způsobem se dokáže pohybovat. To on nikdy neuměl a nejspíš se to nikdy nenaučí.
Lovci se nervózně smáli a navzájem se povzbuzovaly.Eleonora měla pravdu, teď po setmění Tobias jasně věděl, co mu chtěla jeho sestra říct. Trochu litoval, že jí předtím neposlouchal. Z lesa, do kterého měli namířeno zcela hmatatelně sálal strach. Lovci se tvářili statečně, ale v jejich nitru se strach bil s hrdostí a touhou po lovu.Někteří psi štěkali, většina jich byla ale zticha. Tiše očekávali hon a vůni krve. Henry poplácával po hlavách čtyři vlkodavy, kteří se s tichostí profesionálních zabijáků dívali do lesa. S mírnou obavou se zadíval na svoje děti. Tobias se mračil a Eleonora zaujatě naslouchala. Když si všimla, že se na ní otec dívá, šťastně se usmála. Zamyslel se, jestli byla dobrá volba jí dovolit se zúčastnit soutěže. Byl naštvaný, když zjistil, že se tajně vypravila za nimi, ale pak si uvědomil, že by byl dobrý tah jí mít sebou na lovu. Teď o ní pociťoval strach, ale poslat jí do stanu nemohl. Mělo by to katastrofální dopad na jejich vztach otce a dcery. Jistě, celou dobu bude s ní a ze zkušenosti věděl, že se o sebe postarat umí, ale ten strach co vane od lesa mu naháněl husí kůži. Naplňoval útroby všech přítomných a zahryzával se jim do mozků a myšlenek, jako odporný parazit.
Hon byl odstartován hlasitým výstřelem. Lovci i psi se zavěsili myšlenkami na nadcházející lov a vyběhli do lesa. Stromy přijaly lovce s tichým nesmělým zašustěním. Halas utichl. Bylo to jako kdyby kapka krve dopadla do nekončícího oceánu. Kapka krve tak pozoruhodná, ale v nedohledných vodních pláních tak zbytečná. Mlčeli organizátoři, kteří zaraženě naslouchali ozvěně výstřelu, mlčeli psi, na které strach dopadl mocně a tiše, mlčeli i lovci. Nikdo nevěděl proč se čas na chvíli zastavil a proč je všude tak ticho, nikdo nevěděl co jim nahání ten strach. Henry se naklonil ke svým vlkodavům a každému něco chlácholivě zašeptal a konejšivě ho pohladil. Netrvalo dlouho a čtyři obrovští psi uposlechli svého pána a vydali se po stopách zvěře. Tobias neklidně pohlédl na svou sestru, jestli si to třeba nerozmyslela. Musela ten strach cítit víc než on a jemu se zarýval do masa jako tisíce nožů. Bál se a věděl, že to na něm jde vidět. Ta dívka vedle něho však běžela zcela vyrovnaně a trochu zasněně, beze strachu a s jakousi touhou po něčem, Tobiasovi neznámém.
Hon se rozhýbal, v tichosti , ale rozhýbalse. Někteří psi donucení po dobrém, někteří po zlém a někteří nedonuceni.
Už to trvalo několik hodin a přes příslib tučného lovu se nic nedělo. Nikdo nic neměl. Noční vzduch ještě neprorazil zápach krve.
Tobias vztekle kopnul do kamínku a hlasitě zaklel. "Já..."Začla Eleonora, ale pak ztichla. Henry se na ní tázavě podíval.
"Ano Leo? Jestli se chceš vrátit, tak můžeš." Zavrtěla hlavou.
"Všechna zvěř je schovaná, i ta noční. Oni se něčeho bojí, ale potravu získávat musí. Myslím si že by bylo lepší si počkat do rána a lovit přes den. To by přece měla všechna zvěřina vylézt ne?" Tázavě se podívala na otce. Zaváhal. Byl profesionálem v lovu noční zvěře. Tím se proslavil, v tom byl dobrej a lovit nějaký veverky, to nebylo nic pro něho. A i kdyby všechny noční zvěř vylezla přes den, bude to úplně jiný způsob lovu.
"Tati, má pravdu. Ty zvířata v noci nevylezou, budeme se muset přizpůsobit. S lovem přes den nemáme sice zkušenosti, ale v tomhle případě máme mnohem větší šanci že něco ulovíme ve dne než v noci." Přikývl. Tobias i Eleonora mají pravdu. Ty zvířata mají takový strach, že překonají svoje pudy a budou si shánět potravu přes den.Povzdechl si a rozhlédl se. Stáli na kraji nevelkého paloučku. Vypadalo to jako místo ideální na spaní. Budou ještě pod střechou lesa a kdyby se na palouku objevilo zvíře, hned ho uvidí a můžou ho ulovit. Když se trojce ukládala ke spánku, všichni si to přáli. Všichni chtěli dnes v noci ještě okusit stoupající adrenalin v žilách. Chtěli si vystřelit a vidět pryštící krev. Tohle přání bylo příliš zbrklé, ale to si uvědomili až moc pozdě.
Tobiase probudil štěkot psů. Čtyři chladnokrevní zabijáci se teď s hrůzou tiskli k sobě a kňučeli. Otec měl doširoka otevřené oči a hrůza se mu zračila ve tváři. Tobias vzhlédl, o kousek dál stála Leo a s posvátnou bázní hleděla na mohutné zvíře, tyčící se krok před ní. Tobiasovi se vlévala do vnitřností hrůza a žaludek se mu cukal, jako kdyby chtěl utéct z jeho těla. Slyšel bít své srdce hlasitěji než kostelní zvon a v hlavě měl jeden velký šmodrchanec pomotaných myšlenek, zbarvených barvou krve a strachu. Tyhle zvířata, které už mnohokrát nesl ukázat své matce s hrdostí v hlase. Tyhle zvířata mnohokrát pokořil, mnohokrát na ně čekal několik hodin ve křoví, bez hnutí. Jelen a laně. Cože?! Tohle slovo prolétlo chlapcovou hlavou a naplnilo ho strachem, jako studenou, lepkavou kapalinou. Tobias odvrátil zrak a pozvracel se. V hlavě mu to hučelo a přes ten pískot v uších slyšel výkřik svého otce. "Eleonoro uteč!" Cítil jak Henry vedle něho s námahou vstal a rozběhl se směrem k Leo. Věděl že je to marné. "Tati! Nechoď!" Chtěl zakřičet, ale ze sevřeného hrdla mu vyšel jen tichý, chrčivý zvuk. Už to nechtěl vidět, ale musel. Musel znovu pohlédnout na ta krásná stvoření. Jejich srst byla černá, jako uhel, jako rozlitá tuš. Ladné krky vznešeně nesly nepopsatelně nádherné hlavy. Možná že kdyby hledal, našel by na jejich dokonalých tělech nějakou chybu. Možná že ano, možná že ne, ale zde hrají důležitou roli oči. Tobias se do nich zahleděl a cítil jak bloudí v těch ledových pláních bez konce.Velké, ledově modré oči svítily do tmy, tak živé a plné moudrosti, kterou by člověk nepobral za tisíc let a přitom tak dětské. Páry těhle očí naplňovaly celou louku, přesto, že jich nebylo mnoho. Ty nejkrásnější byly nejblíže. Byly to oči jelena. Vůdce stáda, nebo smečky? Tobias by se snad nikdy neodtrhl, kdyby si neuvědomil, že není jediný, koho ten pohled uvěznil. Eleonora v němém úžasu hleděla do těch hlubokých očí. Oči měla rozšířené strachem a úžasem. Bez hnutí. Byla krásná. Takovou jí neznal. On znal odhodlanou, vzdorující dívku s vlasy vždy pevně svázanými v culíku. Bylo to poprvé co si uvědomil, že má opravdu krásnou sestru. Stála naproti jelenovi a její tvrdé rysy se povolily. Poddajně. Chlapcovi její krása pomohla se nedívat do mnoha párů těch očí. Jelen se usmál. Tobias měl chuť se znovu pozvracet. Hleděl na řadu ostrých, sněhově bílých tesáků. Ztrácel právě objevený poklad, který vždy stál při něm. Ztrácel svoji sestru."Ne!" Zařval. Všiml si, že o kousek dál se povaluje tělo jeho otce a dvě laně se krmí na jeho mase a že psi už dávno neštěkají. Nechtěl na ně pohlédnout. Bál se toho výjevu. Nemohli utéct, protože byli uvázaní. Stali se potravou své potravy. Tobias chytl svou pušku do třesoucích rukou, nabil a vystřelil. Bylo to štěstí, že se trefil. Byl zázrak že se mu vůbec podřilo nabít. Ani sám nevěřil že by se mu to mohlo podařit. Kulka zmizela v ladném těle a Tobias ztuhl v očekávání. Nic se nestalo. Nechápal to, vždyť i přes tu tmu viděl, jak se kulka nořila do masa. Měsíc, doteď z většiny schovaný za mraky ozářil to, co bylo přetím skryté. Jelenův úsměv se rozšířil. Tobiasovo srdce se naplnilo nenávistí. Oni už nepatřili do světa živých. Z jejich těl vykukovaly konce šípů a mnozí měli tržné rány. Žádná krev, žádná smrt, žádný život. Tak nádherní a přitom tak strašní. Je to vůbec možné? Proti těmhle odporným stvořením nic nezmůže. Otočil se na útěk a nechal Eleonoru na pospas těm zombiím. V tu chvíli myslel jen na to jak přežít. Nic, jen utíkat od toho palouku. Kdyby tak neudělal, nemohl by se už nikdy pomstít. Nemohl by už nikdy zabít ty hrůzu budící stvoření. Nemohl by už nikdy pohlédnou do těch hlubokých modrých očí.
Lea uslyšela výstřel a škubla sebou. Nevěděla jak se ocitla na nohou, ale byla na nich a před ní stálo stvoření vzdáleně připomínající jelena. Měsíc se vyhoupl zpoza mraků a ona si ho mohla lépe prohlédnout. Byl úchvatný a přitom tak strašným způsobem ohavný. Podívala se stranou. Stál tam nějaký chlapec. Pustil pušku a otočil se na útěk. Najednou dostala chuť na čerstvou krev. Vrátila se pohledem k jelenovi. Našla kulku a vytáhla mu jí z poloshnilého masa. "Jestli se ti pokusí ještě jednou ublížit, zabiji ho." Jelen se jí hluboce zadíval do očí a poklonil se. Eleonora přistoupila k tělu nějakého mrtvého muže, kterého možná kdysi znala a začala se cpát jeho masem. Po tváří jí začaly stékat slzy, ani nevěděla proč pláče. Z povzdálí jí sledoval jelen a šklebil se.


Tohle bylo trochu na dýl, ale doufám, že to nikomu nevadilo a zdárně jste dočetli bez nudy až sem. Děkuju za všechny komentáře a ráda bych chtěla slyšet k této povídce hodně kritiky. Bude to mít ještě pokračování. Bude to rozdělené na dva dlouhé díly, možná na tři. Teď jste dočetli ten první, tak doufám, že až se dokopu k druhému, taky si ho přečtete taky.
Díky za pozornost.

Miri
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | Web | 13. prosince 2011 v 19:03 | Reagovat

Krásný. Opravdu úžasný námět. Já nemám co kritizovat, takže se budeš muset spokojit s chválou :) ... Jinak nedávno jsme probírali, jestli je dobře umřít při něčem, co má někdo rád. Každý má na to jiný názor. :)
Píšeš moc hezky a zajímavě. :)

2 Vendy Vendy | Web | 13. prosince 2011 v 23:14 | Reagovat

To bylo drsný!
Zpočátku trochu pomalý rozjezd, ale pak to nabralo na rychlosti a konec byl pád - pád do hlubin hrůzy.
Výborná povídka, některé obraty se mi opravdu líbily (stali se potravou své potravy)... Možná tak jedna dvě chybky, ale to mohl být překlep.
Celkově povídka vyznala skvěle. Dobře se četla, máš pěkný styl. Neumím moc hodnotit, ale povídka se mi jeví jako výborná.

3 Miri Miri | Web | 14. prosince 2011 v 14:30 | Reagovat

[1]: Je to sporné téma a já na to nemám přesný názor, podle toho co by to bylo za situaci.

[2]: Toho pomalého rozjezdu jsem si vědoma a dost jsem se ho bála. Lidi se na začátku, nudí a má to drsný dopad na celou povídku. Snažila jsem se to pak vyvážit tím koncem.
Ty chyby a překlepy jsou moje slabá stránka, když je pak objevím, jsem na sebe hrozně naštvaná. Doufám, že to časem vylepším.
Moc díky za komentář, takové komentáře bych uvítala častěji. :)

4 Lacy Lacy | Web | 18. prosince 2011 v 9:52 | Reagovat

Ten konec byl takový... nečekaný :-). Zombie jako lidi, OK. To téma už bylo nespočetněkrát zpracováno. Ale zombie jako jeleni a laně - to je úžasný námět.

5 AdélaZuzu AdélaZuzu | Web | 12. srpna 2012 v 19:27 | Reagovat

To nemá chybu, krásný blog.

6 Ala Ala | Web | 25. ledna 2014 v 13:29 | Reagovat

Zajímavý blog, jen tak dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama