Leden 2012

Dětství

28. ledna 2012 v 21:13 | Miri |  Mála milá Miri
Pokračování životopisu, připomínám, že je to celé smyšlené, ale je to silně inspirováno mým životem a mýma vzpomínkama.
Na těch fotkách jsem sice já, ale vybrala jsem jenom menšinové. Na většině fotek mám totiž odřené nohy, špinavá kolena a pusu, roztaženou do úsměvu. Taková jsem opravdu byla, ale na blog fotky prošly přísnou cenzurou a dostaly se tu sem jen nějaké. Všechny jsou trochu divné, špatně seřízlé, některé rozmazané, tak to snad budete tolerovat. Přece jenom, mamka teprve s focením začínala a oříznout fotku tak, aby tam nebyl vidět žádný z příbuzných (nebylo by jim nějak příjemné, kdyby svoje fotky našly na mém blogu) taky není zrovna sranda. Hezké počtení a pokoukání :)

Miri

(sýkorky u nás ve schránce)

Pátečník 3

27. ledna 2012 v 21:58 | Miri a Bryky
Je tu další pátěčník a co se za ten týden stalo?
Takže tentokrát tu mám i článek od Bryky. Tentokrát se Páteční básnění zkrátilo na Pátečník, protože tenhle týden jsem já ani Bryky žádné básničky nenapsaly. Zítra přidám další část životopisu i s fotkami tak se těšte :)

Miri

Týden 1.

27. ledna 2012 v 17:30 | Miri
Tak co jsem vlastně udělala v prvním týdnu mého projektu za rok spisovatelkou?
První bych vás mohla seznámit s tím, co bylo vlastně hotové:
Mám rozepsané tři knížky a z toho se chci věnovat tenhle rok knize Zlaté království a knize Vánoční přání. (Tohle se bude jmenovat jinak, ale prozatím to nechám takhle.) Potom mám rozepsanou: Poslední spojenec noci, ale to nejde napsat za jeden rok. Mám zatím napsáno přes 70 A4 stránek a tenhle týden jsem se věnovala hlavně pročítáním téhle knihy. Někdy jsem sama sebe udivovala, ale naštěstí spíš kladně.


Přišla ke mně Nevinnost

22. ledna 2012 v 21:47 | Miri
Nic nemůže zůstat dlouho čisté a nevinné, i sníh se hned zašpiní a roztaje. Papír se hned popíše a lidské srdce ztrácí svou nevinnost. Sledoval jsem za oknem poletující vločky, které na chvíli dokážou přikrýt vinu. Kdybych se mohl očistit, od všech těch lží, krádeží a podvodů. Mohl bych být volný a začít zase od začátku. Kdyby to jen šlo, kdybych mohl přivolat nevinnost a být novým člověkem. Ponořil jsem se zcela do úvah o nevinnosti a najednou jsem si hrozně přál aby tu byla se mnou, přítomna i hmatatelně.
V tom se pokoj rozzářil a já si dlaní musel zakrýt oči. Nechtělo se mi tomu uvěřit. Volal jsem a ona přišla. Když si moje oči přivykli na to světlo rozpoznal jsem obrys malého chlapce. Jak jinak ztvárnit nevinnost, než jako malé dítě? Přívětivě se na mně usmíval. Najednou jsem si nebyl tolik jistý jestli opravdu chci aby tu byl se mnou. Něco tak čístého vedle mě. Musí se mě hnusit. Jestliže je to ale opravdu nevinnost, může mi říct jak se zbavit té špíny? Pořád se na mě díval a nic neříkal, jen se usmíval. Osmělil jsem se. "Jak se mám stát nevinným?" Zasmál se mé otázce.
"Řekni mi, co je to nevinnost." S odpovědí jsem neváhal.
"To je když máš máš čisté srdce, bez krádeži a.."
"Ne!" Rozčileně mě zastavil. "Neříkej mi co jsi všechno provedl, nechci to slyšet. Nechci vědět co je špatné. Když neznám hřích nemůžu ho konat, to je nevinnost. Člověk nemůže zabránit tomu aby dělal špatné věci. Nevinnost není chybějící zlo, nevinnost je neznalost a naivita. Upřímnost." Sklopil jsem zrak.
"To se ale pak už nemůžu stát nevinným."Hlas mi přeskočil.
"Ne, ty už ne." Byl najednou hrozně smutný. "Ty už víš co je špatné a co je dobré a tvá lidská přirozenost nedokáže dělat jen to dobré."
"Pak ale neexistuješ. Všichni přece znají co je dobré a co ne. Proto nikdo není čistý." Zavrtěl hlavou.
"Kdepak, vždyť mě vidíš, musím existovat. Malé děti jsou nevinné stejně jako já. A já nerostu a nikdo mě neučí rozdílu mezi zlem a dobrem, proto jsem čistý."
"Jsi ale zbytečný, protože nikoho nemůžeš očistit. Zájem o nevinnost mají jen ti, kteří jsou zašpiněni, těm ale nemůžeš pomoci." Bylo mi zle. Sice jsem cítil hřejivou a vlídnou přítomnost toho chlapce, ale tím víc jsem se hnusil sám sebe.
"Člověče, můžeš přece hodit svojí vinu na někoho jiného." Trpce jsem se usmál. Tohle že je nevinnost a má takové nápady?
"Ale tím na sebe přivolám mnohem více špíny."
"Jsou zvířata vinná?" Proč se mě na to ptá?
"Jistěže nejsou, protože neznají rozdíl mezi zlem a dobrem."
"Ano, a proto můžeš vinu shodit na ně. Zabij zvíře a společně s ním odejde i tvá vina. Když pak zabiješ dítě, jsi vysvobozený navždycky, protože to díte mělo stejnou cenu jako ty a bylo nevinné."
"Jak bych ale mohl zabít dítě?"
"Nevím, já jsem nevinnost, neznám vaše zábrany, ale jiní lidé to obvykle dělají."
"Kdybych zabil, nepřivede to na mě ještě větší vinu?"
"Ne pokud to nebudeš dělat se zlým úmyslem, pokud to budeš dělat s úmyslem očistit sám sebe, není to špatné. Můžeš třeba požadovat očištění nějakého přítele. Pak je to dokonce dobrý skutek. Nemám pravdu?"
"Nevíš co říkáš, nejde jen tak někomu vzít život. To se radši budu ve své vině topit navěky." Chlapec se zářivě usmál a pokrčil rameny.
"Takhle to skončí vždycky, pořád něco chcete a když vám to nabízím odmítáte. Hlavně pamatuj, že to bylo tvoje rozhodnutí a svědomí tě bude trápit navždycky."
"Svědomí by mě trápilo mnohem víc, kdybych zabil dítě!" Znovu pokrčil rameny a zmizel. Pořád jsem na sobě cítil tu těžkost hříchu, ale zároveň se mi ulehčilo. Vím, že jsem si zvolil tenhle osud sám. Člověku je všechno mnohem příjemnější, když si to vybere sám, než když mu to vybere někdo jiný.

A tak Nevinnost bloudí světem a všem říká jaká je platba za čistotu. Samozřejmně, že to se zabíjením dětí si vymyslel, ale on to nijak neprožívá. Nebere lež jako špatnou věc. Vždyť těm lidem vlastně pomáhá. Kdyby jim řekl jak se opravdu vykoupit. Odmítli by a ještě by měli výčitky svědomí. Žili by v nejistotě, jestli zvolili správně. Takhle, když jim řekne částu větší než skutečně je, ztratí o nevinnost zájem a tak je to lepší.

Páteční básnění 2

20. ledna 2012 v 17:24 | Miri
Zdravím,
přidávám druhé vydání pátečníku, zatím jsem ho ještě dělala sama, ale příště tu bude i něco od Bryky.
Tak si Páteční básnění užijte a užívejte si i pátek samotný.

Miri

Za rok spisovatelkou
Možná teď čekáte nějaký recept na to, jak se za rok stát autorem knihy, ale nechci Vás zklamat, takže předem upozorňuji, že o nic takového se nejedná. Je to spíš takové předsevzetí.
Spočívá to v tom, že kdokoli, jakéhokoli pohlaví a věku si určí den (nemusí to být den nijak výjmečný) a od toho dne bude přesně rok dělat všechno pro to, aby se stal spisovatelem, nebo spisovatelkou. Nepočítám s tím, že by to snad někdo dokázal i když se to stát může, ale jde o to dát do toho opravdu všechno.
Každý týden by pak člověk zapojený do této "akce" na své internetové stránce zveřejnil, co pro knihu v daném týdnu udělal. Píše se tam vše, od zúčastnění se v soutěžích, přečtení si nějakého článku o psaní knih až po samotnou práci na díle. Tato věc donutí člověka v tom týdnu něco opravdu udělat, aby pak na blog nemusel psát, jak nic neudělal, protože se mu nechtělo.
Najdou se určitě tací, kteří si momentálně klepu na čelo a vzdychají co je to za blbost. Vždyť to žere čas a ta holka ještě nemá ani občanku. Asi souhlasím, možná knihu do roka ani nedopíšu a jestli ano, asi nebude moc výjmečná. A je lehkomyslné si myslet, že by to někdo vydal. Netoužím ale tak hodně po tom stát se spisovatelkou, spíš bych se chtěla za ten rok zlepšit a najít si pravidelnost v práci. Myslím, že jestli se tenhle rok nevzdám, tak si budu mnohem jistější v tom, že mám dostatečné odhodlání a talent na to stát se spisovatelkou.
Abych se ujistila, že to není absolutní blbost, obrátila jsem se na velice mladou blogerku Ebolin a ta překvapivě souhlasila, takže jsme do začátku dvě.Kdyby se někomu tahle "akce" líbila může se přidat. Zadat si pro sebe nějaké datum a začít pracovat. Pochybuji o tom, že by se někdo přidal, ale jestli ano pište do komentářů abych mohla sledovat vývoj více lidí toužících po spisovatelské kariéře.
Přeji mnoho štěstí při plnění snů.

Zpívající slon 2/2

19. ledna 2012 v 21:29 | Miri

Zdravím drahé návštěvníky,
tak jsem konečně napsala druhou část Zpívajícího slona,
první část ZDE.
Moc se omlouvám za chyby, nebyla jsem si jistá velkýma písmenama u oslovení Paní a slečna. Jestli to mám špatně tak piště do komentářů.
Samozřejmně prosím hlavně o kritiku a nápady na vylepšení :)
Miri

Z prvního stupně

17. ledna 2012 v 20:34 | Miri
Někde jsem vyhrabala svoje staré obrázky z prvního stupně, většinu tu dát nemůžu, protže skoro všechny jsou na formátu A3 a my máme scener pouze A4. U všech jsem se dost nasmála a zavzpomínala na základku.

1)Tohle je reklama na zázračný přípravek jménem Čistovrat, myslím, že další komentář to nepotřebuje :).


Páteční básnění

13. ledna 2012 v 21:54 | Miri
Zdravím všechny příchozí,
jsem tady s dalším článkem, bude to takové shrnutí týdne a nějaké básničky, které jsem přes týden napsala. Můžete si to představit jako páteční noviny. Bude to mít svoji podpodrubriku v rubrice Miri, podrubrice básničky. :)


Co zubař nevidí

11. ledna 2012 v 19:04 | Bryky |  Barevná Bryky
Byla jsem u zubaře, vážně strašný! Pořád si se mnou povídal a na něco se mě ptal a já mu neodpovídala, tak mi pak řekl že toho moc nenamluvím, ale jak mu mám odpovědět když mám v puse vrtačku, že jo? A potom koho taky zajímá že se zubařem stal kvůli tomu, že doma měl hlavu šreka na vrtání zubů a jeho to střašně bavilo? Mě to teda poslouchat nebavilo a tak jsem se koukala do lustru (Kam jinam, přece mu celou dobu nemůžu koukat do očí.) a v tom lustru jsem najednou viděla...

Malinká postavička poskakovala na lustru a koukala na mě. Na někoho zamávala a pak se z lustru vyvalilo spoustu stříbrného prachu. Padal a padal, blížil se k mé hlavě. Ucítila jsem na tvaři něco jako dopad krůpějí vody. Kdybych ten prach vlastě neviděla myslela bych, že to na mě jen vystříkl chladič, co mi sestřička držela u pusy, ale já ho viděla. Tělem mi proběhl blesk, podívala jsem se na zubaře, šáhl po vrtačce, ale já se nebála. Jak to? Celou dobu jsem se na chodbě klepala strachy a teď nic ? Můj pohled zalétl zpátky k té postavičce. Pořád tam pobíhala, zachmuřila se a zase zamávala. Z lustru se zase vyvalil prach a začal padat. Z okna zafoukal vítr, vzal prach a trochu ho poponesl. Snesl se na zubařovu hlavu, postavička na lustru se rozmáchla rukou a začala něco křičet. V tom jsem to ucítila, zubař přitlačil. V hlavě mi to začlo říkat ať ho kopnu. Bránila jsem se vlastnímu tělu, nemůžu... je to zubař. V hrůze jsem se koukla na postavičku na lustru, pořád něco křičela. Slyšet jí nebylo, na to byla moc maličká a moc daleko. A stejně, třeba bych jí ani nerozuměla. Moje noha se bolestí vymrštila. Promiň.

Životopis

8. ledna 2012 v 16:56 | Miri |  Mála milá Miri
Dlouho jsem nic nenapsala, ale nemyslete si, že jsem si jen válela šunky a na vás vůbec nemyslela. Trochu jsem fotila a hodně jsem kreslila. Včera jsem se pohádala s šesti elektronickými přístroji a kdyby nebyly tak drahé, nedopadlo by to s nimi dobře. Jaké to byli přístroje můžete jen hádat.
Do konce ledna musím ještě ve škole zachránit co se dát, dopsat díla do pěti literárních soutěží a napsat pár kapitol do mých rozepsaných knih, takže s přehnanou aktivitou nepočítejte.
Mám tady dost rozpracovaných povídek a proto je asi trochu směšné, že přidávám další dílo na pokračování. Byl to nápad Bryky. Bude se jednat o dva životopisy, budou zcela vymyšlené. Životopis Miri a Bryky. Aby jste tomu rozuměli. My nepovažujeme ty které píšou na Blog jako nás samotné, ale spíš jako naší součást. Druhou osobnost, která se skrývá hluboko v naší duši a taková osobnost si zasluhuje svoji historii a k tomu poslouží tyto životopisy, které OBČAS obohatíme o další díl. Já to beru jako určité rozveselení a rozvíjení postavy jménem Miri. Pro vás to bude spíš poznávání mého vnitřku a jak se chápu. Někdy to bude namyšlené a sebejisté a jindy spíš sebezavrhování. Tak si to vemte jak chcete a hlavně si to užijte.

Tady máte první část mého životopisu:

Jednoho bílého, zimního dne sestoupil z nebe anděl. Provázen bělostným peřím a mrazem, vážný a laskavý. Jeho dlouhé bílé vlasy se zmítaly ve větru a světle modré oči se smály. Ne posměvačně, ale radostně. Nebe bylo čistší a všechno hned vypadalo snadněji a dokonaleji. Ten den byl svět krásný a plný úsměvů. Anděl byl krásný a svou krásu rozdával na potkání. Rozdával radost, štěstí a nabízel svůj život lidem, kteří se na něho vrhali v zástupech a on pro každého něco měl. Ten anděl jsem byla já a ten bílý den, byl den, kdy jsem sestoupila mezi vás.
Takhle to přesně bylo...teda spíš nebylo.
Vlastně se to událo 26.prosince v jedné porodnici. Ten den nebyl zas tak bílý, ono totiž ten rok nesněžilo. A ten sestup nebyl tak úplně vážný a nádherný. Byl plný bolesti, křiku a slz ve světle zářivky a pachu nemocnice. Nebyl to tak úplně anděl, spíš takový ukřičený tvor měnící barvy. Oči vypoulené a to chmýří kolem hlavy by se těžko mohlo považovat za vlasy. Nebyla to zas taková radost, spíš starost o peníze. Jak jen toho ukřičence uživíme, že? No jo, vlastně to byla úplně jiná situace, ale hlavní je, že v ten den, jsem se narodila já. Miri