Únor 2012

Kopretinové moře

15. února 2012 v 20:17 | Miri
Pláně kopretin se táhly donekonečna a skrývaly pod listy svoje sestřičky sedmikrásky. Bílé moře, moje naděje. Neuvěřitelné jak to takhle mohlo vyrůst. Žádná jiná květina než tyto dvě bělostné krásky a pak samozřejmně ještě zelená tráva, která tu nádheru podtrhávala.
Odstrčila jsem loďku a vyplula po těch bílých květech. Ani nevím kam pluju. Jsem jako Kolombus, který jen doufal, že narazí na břehy Indie. Objevil ale něco mnohem lepšího. Proto i já doufám, že objevím něco krásnějšího, než v co věřím.
Třeba tam bude svět těch legračních japonských seriálů. Vytrvalost tam znamená všechno a není tam nikdo, kdo by ti bránil v tvých snech. Slovo přátelství tam má skutečný význam a pokud se staneš hlavním hrdinou, tak jsi prakticky neporazitelný. Spoustu dětí se špatným dětstvím, spousty těch "neporazitelných". Chtěla bych patřit mezi ně, ale kdo ví kam moje loďka dopluje? Kdo ví jestli tam opravdu nějaká zamě je? Možná ne. Možná uvíznu v bílém moři a umřu na cestě za štěstím. To slunce které mi teď připadá svěží a voňavé se změní v obrovské oko, které se jen kouká jak se vzdávám...

Dlouho jsem byla trochu mimo, protože rodiče usoudili, že na počítači trávím moc času a trochu to omezili, ale nebojte se. Přesto, že nemám čas psát komentáře tak blogy projíždím a stále si čtu články.
Jestli se vám zdá ta kraťoučká úvaha o kopretinovém moři moc depresivní tak prosím nezoufejte, protože já v tom vidím spíš naději. Psala jsem když jsem byla nemocná a když jsem to teď opisovala z papíru do počítače tak jsem si uvědomila, že skoro všechno co jsem napsala, že může být na druhém břehu může být i v mojem životě. A záleží hlavně na mně jestli ze sebe udělám hlavního hrdinu svého života a jestli dám slovu přítel opravdový význam.
Jestli vás trochu zaráží ty japonské seriály, tak pro ujasnění: Teď jsem byla nemocná a když mi bylo hodně blbě, tak nejlepší je se odreagovat. A japonské seriály se k tomu myslím hodí perfektně. Mám rozkoukaného Naruta, ale koukám jen když jsem na úplném dně. Víte, on je hodně povznášející a inspirativní. Po žádné jiné knize, filmu ani seriálu nemám větší odvahu do života a inspiraci do psaní příběhů než po Narutovi. Takže ti kteří mají volno a umí ovládnout závislosti doporučuji. Tedy pokud vám nevadí že je to v podstatě úplná pitomost, kde se neustále perou :)

Miri

PB - Hromada snů

10. února 2012 v 22:29 | Miri
Zdravím,
tentokrát je tu Páteční básnění opravdu v pátek, je ale bez básniček, protože Bryky tu svou ještě nedopsala a tu svojí nemůžu zveřejnit dokud nevyjde v autorském klubu, protože bych prozradila tajné zadání.
Tak se snad spokojíte jen s těmi články. :)
Miri

Sobotní Pátečník

4. února 2012 v 18:45 | Miri
Čtvrté vydání Pátečního básnění má zpoždění a nese mi poučení, že bych si časopis měla připravovat předem, protože pátek je oblíbený den rodičů pro větu: "Dneska už jsi byla na počítači dost, takže mi ho odnes dolů do kanceláře." Ale byla to pravda,byla jsem tam hodně dlouho a stihla jsem aspoň ZRS (Za rok spisovatelkou). Dnešním dnem udělám čest jménu Páteční básnění a bude to hlavně o básničkách, škoda že tomu páteční takovou čest nedělám. Příjemné čtení. :)
Miri
 
 
 

Týden 2.

3. února 2012 v 20:56 | Miri
Tak máme tu druhý týden akce Za rok spisovatelkou. Tenhle týden jsem dělala dvě povídky do soutěží. Jedna je do Urban legends a ta druhá nakonec nebyla poslaná, protože jak jsem zjistila, byla jen pro jedno město a v tom městě zrovna nebydlím, takže jsem jí přidala před chvílí sem na blog. Na knížkách jsem nepracovala, ale hodně jsem přemýšlela o ději a postavách, které se tam budou objevovat. Mám takovou osobní krizi, takže jsem nechtěla do těch knížek vnést i tu špatnou náladu, kterou jsem tenhle týden měla.
Ještě Vám něco povím o té povídce, co jsem posílala do soutěže Urban legends. Je to velká šance stát se spoluautorkou knihy, takže proč jí nevyužít, myslím že o té soutěži všichni víte a kdo by náhodou nevěděl tak je to soutěž, kde 30 nejlepších povídek bude zveřejněno v knize. Mělo to být na téma Urban legends. Nevím jestli to přesně splňuji, ale snažila jsem se.
Povídka je o pohádce na dobrou noc, kterou vypráví babička své vnučce. Je to z roku přibližně 1830 a je to o parnících. Takže jsem pilně studovala historii parníku. Sice mám hlavu plnou informací, ale po odeslání jsem zjistila, že jsem udělala zásadní chybu a jestli se v tom někdo bude rejpat, zjistí, že se to v roce 1830 odehrát nemohlo. Já jsem holt smolařka. Tak doufám, že si toho nevšimnou a jestli mě vyberou mezi prvních třicet tak mi dovolí přepsat pár zásadních detailů.
Na konci bych se Vás chtěla zeptat jestli je lepší mít jednu, nebo dvě hlavní postavy a hodně takových těch středních, NEBO je lepší mít víc hlavních postav a hodně těch kteří hrají křoví. Předem děkuju za rady :)

Miri

P.S.: Akce se zatím účastní, pokud vím, tři blogerky a pak jsou tu někteří, kteří říkali, že se MOŽNÁ zúčastní, takže jestli je tu někdo, kdo se chce přidat tak taky pište do komentů. Moc ráda bych o vás věděla :)

Můj anděli

3. února 2012 v 19:58 | Miri
Tahle povídka byla původně psaná do soutěže, ale pak jsem zjistila, že nesplňuji podmínky, takže jí přidávám alespoň do sklenice snů. Není to článek, který si přečtete za pár vteřin, ale není zas tak dlouhý, to Vám jen tak připadá, protože je úzký. Takže se nenechte odradit, přečtěte to, okomentujte. Zkritizujte, opravte mi nějaké chyby, prostě řekněte svůj názor a hlavně si to užijte. :)
Miri

Zoufalý optimista

1. února 2012 v 21:20 | Miri
Známý svým úsměvem, procházel světem.
Pohlazení, pár slov milých,
závody pořádal si s větrem,
léčitel zoufalých.
Panoval smíchem,
zametal s hříchem.

Těžko pochopíš pocit optimisty,
těžce poznáš svého utěšitele,
neuvidíš srdce čistý,
neuvidíš vykupitele,
tvoje štěstí jistý
ztrácí se ti.

Šel dál a hledal pochopení
u každého druhého,
Když nic, tak popřál krásné snění
šel dál, hledat moudrého.
Až do setmění.

Lidé jsou slepí, když vidí sebe
neodtrhnou zrak
nezahlédnou nebe,
bělostný mrak.
Mráz je zebe
(sobce).

Léčil lidi,
těšil se jen ve svých snech
úsměv sem, usměv tam
a pláč v osamocených dnech
zoufalý byl to pán,
byl sám.

Lidé si ho vážili
a považovali ho za anděla,
který zázračné měl síly.
Zoufalost však vždy v něm bděla,
od rána až do večera.

Prochodil větrné dny
a léčil duševně nemocné
naplnit své sny?
Na to srdce jeho bylo bezmocné,
nemocné.

Hledá dál pochopení
smutný optimista,
kdo mu dá pohlazení,
když pro něho živá duše místo nemá?
(Potvora lakomá.)

Kdo by hledal v naději zoufalství
a kdo v zoufalství naději?
Kdo v zlobě přátelství?
Možná jen nešťastný optimista,
nebo veselý pesimista.