Kopretinové moře

15. února 2012 v 20:17 | Miri
Pláně kopretin se táhly donekonečna a skrývaly pod listy svoje sestřičky sedmikrásky. Bílé moře, moje naděje. Neuvěřitelné jak to takhle mohlo vyrůst. Žádná jiná květina než tyto dvě bělostné krásky a pak samozřejmně ještě zelená tráva, která tu nádheru podtrhávala.
Odstrčila jsem loďku a vyplula po těch bílých květech. Ani nevím kam pluju. Jsem jako Kolombus, který jen doufal, že narazí na břehy Indie. Objevil ale něco mnohem lepšího. Proto i já doufám, že objevím něco krásnějšího, než v co věřím.
Třeba tam bude svět těch legračních japonských seriálů. Vytrvalost tam znamená všechno a není tam nikdo, kdo by ti bránil v tvých snech. Slovo přátelství tam má skutečný význam a pokud se staneš hlavním hrdinou, tak jsi prakticky neporazitelný. Spoustu dětí se špatným dětstvím, spousty těch "neporazitelných". Chtěla bych patřit mezi ně, ale kdo ví kam moje loďka dopluje? Kdo ví jestli tam opravdu nějaká zamě je? Možná ne. Možná uvíznu v bílém moři a umřu na cestě za štěstím. To slunce které mi teď připadá svěží a voňavé se změní v obrovské oko, které se jen kouká jak se vzdávám...

Dlouho jsem byla trochu mimo, protože rodiče usoudili, že na počítači trávím moc času a trochu to omezili, ale nebojte se. Přesto, že nemám čas psát komentáře tak blogy projíždím a stále si čtu články.
Jestli se vám zdá ta kraťoučká úvaha o kopretinovém moři moc depresivní tak prosím nezoufejte, protože já v tom vidím spíš naději. Psala jsem když jsem byla nemocná a když jsem to teď opisovala z papíru do počítače tak jsem si uvědomila, že skoro všechno co jsem napsala, že může být na druhém břehu může být i v mojem životě. A záleží hlavně na mně jestli ze sebe udělám hlavního hrdinu svého života a jestli dám slovu přítel opravdový význam.
Jestli vás trochu zaráží ty japonské seriály, tak pro ujasnění: Teď jsem byla nemocná a když mi bylo hodně blbě, tak nejlepší je se odreagovat. A japonské seriály se k tomu myslím hodí perfektně. Mám rozkoukaného Naruta, ale koukám jen když jsem na úplném dně. Víte, on je hodně povznášející a inspirativní. Po žádné jiné knize, filmu ani seriálu nemám větší odvahu do života a inspiraci do psaní příběhů než po Narutovi. Takže ti kteří mají volno a umí ovládnout závislosti doporučuji. Tedy pokud vám nevadí že je to v podstatě úplná pitomost, kde se neustále perou :)

Miri
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 16. února 2012 v 13:57 | Reagovat

Depresivní?
Já v kopretinovém moři (ty jsi to tak vystihla!) vidím mnoho věcí, ale depresi rozhodně ne!
Také bych potřebovala, aby mi rodiče něco takového řekli, protože jsem na počítači každý den alespoň hodinu :/ A to, i když nechci...
No nic, snad si mě jednou začnou všímat.

Tak doufám, že už jsi zdravá (když píšeš v minulém čase) :)

2 melaficent melaficent | Web | 17. února 2012 v 13:29 | Reagovat

S tým Narutom úplne súhlasím... Je to asi najlepšie anime... Ked sa obzriem okolo sebe, všetko sa mi zdá často hrozne deprimujúce... Ked si pozriem zopár dielov, cez všetku tú zložitosť sa mi zdá všetko jednoduché... Myslím, že to anime je hrozne povzbudzujúce, tak ako Naruto samotný...

3 Dadie Dadie | Web | 19. února 2012 v 21:17 | Reagovat

Ako keď do tmy zasiahne svetlo, nádej v tej depresii. Nikdy som v japonských seriáloch nespozorovala túto svetlú stránku, no keď tak premýšľam, naozaj si v nich všetci idú za svojim cieľom a priatelia ich nezrádzajú..

4 Vendy Vendy | Web | 20. února 2012 v 11:07 | Reagovat

Kopretinové moře mi naopak připadalo jako cesta za světlem. Depresivní? Ani trochu!
Je to jedna z nehezčích představ.
Já dnes psala o temnotě. Zatím jsem to nezveřejnila a nevím jestli to nesmažu. Ale tvé kopretinové moře mi kousek mé temnoty odválo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama