Březen 2012

10. týden

31. března 2012 v 14:53 | Miri |  Pan Pátek
Takže konečně jak pokračuji s akcí Za rok spisovatelkou. Je mi líto, že hodně lidí se přihlásilo a pak od toho upustilo, takže ani nevím kdo všechno nakonec akci dělá. I já jsem si od ní dala na chvilku (dlouhou chvliku) pokoj, protože jsem měla takové období deprese a nechtělo se mi nic dělat. Času mám ale ještě dost (nejsem ani ve čtvrtině akce), a můj cíl není vydat knihu, ale úspěšně napsat do roka dvě knížky. U jedné bude problém a druhé se mi tvoří pod rukama sama, takže to bych mohla stihnout dokonce do prázdnin, ale nechci nic slibovat, protože sliby jsou chyby, že? Nechci s tím spěchat, protože chci aby byly opravdu pěkné a na tom kdy je dopíšu a jak dlouhé budou mi zas tak nezáleží. Dám vám sem ukázku z té která se mi píše lépe. Mám zatím jen 26 stránek A5. Písmo velikost 11. Takže to není žádná sláva, ale už se celkem rozjíždím a přestože jsem dějově na počátku tak už to mám dost promyšlené.
Ukázka str. 25 :

Parník

27. března 2012 v 12:28 | Miri
"Babi, já ještě nechci spát!" Prohlásila plavovlasá dívenka a rozhodně se posadila na postel.
"Jestli si hned nezalezeš, tak asi příjdeš o večerní pohádku. Já už jsem stará a na ponocování nejsem stavěná." Odpověděla stejně rozhodně shrbená žena, sedící na židli u postele.
"Tak dobře, ale musí to být nějaká strašidelná a o lodích. Víš o takový tý, jak jsi mi ukazovala. Jak se z ní kouřilo."
"Mami, ať tě ani nenapadne mluvit o Matiášovi. A ty Katko už konečně spi, babička už je unavená a nic ti vyprávět nebude!"
"Mami!" Zaúpěla holčička, ale stařenka vypadala nadmíru spokojená.
"Vidíš, díky Lenko, o Matiášovi jsem Katce ještě nevyprávěla." Žena si povzdechla a zmizela ve dveřích.
"O Matiášovi?"

Baletka

24. března 2012 v 16:31 | Miri
Utáhla jsem si páskem kabát,předtím ve spěchu rychle přehozený přes moje šaty. Šaty pro baletku. Stáhla jsem si černý baret víc do čela. Můj oblíbený klobouček, poslední dárek od maminky. Pak jsem si sundala piškoty, které mě po rychlé chůzi bolestně tlačily. Setřela jsem si slzy, neustále proudící z mých očí a vydala jsem se dál po blátivé pěšině. Bahno mě studilo na bosé nohy a barevné listy padaly na mou hlavu. Já věděla, že už nikdy neuvidím ty parkety. Když mi moje nejlepší kamarádka vmetla do tváře, že nebudu nikdy baletkou, nechci tu podlahu plnou mého potu už ani vidět.


Březnové vydání

16. března 2012 v 21:55 | Miri |  Pan Pátek

Zdravím,
jistě jste si všimli, že jsem dlouho nebyla neaktivní. Na blog jsem nezapomněla, jen jsem si potřebovala vzít dlouhou dovolenou. Hodně jsem přemýšlela nad blogem a rozhodla jsem se udělat pár změn. O všem se dozvíte v pátečníku :)


P O N Y O

8. března 2012 v 21:20 | Miri
Chtěla bych upozornit na to, že příběh nemá nic společného s filmem Ponyo z útesu nad mořem. Jen jsem si vypůjčila to jméno pro domácí úkol na češtinu. Sice jsem vůbec nesplnila zadání úkolu, ale učitelka si to ani nebude číst, takže to nevadí.
Hezké počtení :)