Březnové vydání

16. března 2012 v 21:55 | Miri |  Pan Pátek

Zdravím,
jistě jste si všimli, že jsem dlouho nebyla neaktivní. Na blog jsem nezapomněla, jen jsem si potřebovala vzít dlouhou dovolenou. Hodně jsem přemýšlela nad blogem a rozhodla jsem se udělat pár změn. O všem se dozvíte v pátečníku :)



Co mě táhne dolů?
Minule jsem psala (jestli si pamatujete) o tom jak stojím pod svou horou snů a že musím vykročit. V tomhle pátečníku bych chtěla napsat o tom co je mi při této cestě zátěží - co mě brzdí.

Jako první mi přijde na mysli škola. Ano, základ pro další studium, základ do života, základ pro štěstí. Moje babička měla po celou základku samé jedničky. Není pak divu, že nestrpí, když její vnoučata nosí domů pětky. O jarnácích jsme o tom dost debatovaly. Neměla pro mě nic nového. Oni mají všichni dospělí ty samé argumenty. Ráda bych jim vysvětlila, že můj vrchol je úplně někde jinde, než dokončit VŠ s výbornými výsledky, ale ono je těžké někomu vysvětlovat, že bych chtěla být spisovatelkou a že už píšu knihu. Myslím si, že by to neschválili. Určitě by mě v tom podporovali, ale stejně by mě hnali do učení s tím, že spisovatelství mě neuživí.
Ke všemu, škola mi zabere půlku dne a to už je myslím dost. Nedokážu se pak další půlku dne učit i když vím, že musím.

Další brzda je rodina. Mám početnou rodinu a velice mi zasahuje do mých plánů. Když jsem seznámena s rodinou akcí předem, jsem za ní ráda, když mi ale skočí do plánů, špatně se s tím vyrovnávám. Stejně je to s domácími pracemi. Někdy sama od sebe něco udělám, protože si řeknu, že bych mohla pomoci. Pak je pro mě práce radost a dobrý skutek. Když to ale přijde nečekaně, dělá se mi to velice špatně.
Jediný v rodině, kdo ví o mém přání být spisovatelkou je moje sestra. Není mi oporou, ale nijak mi nejde do cesty. Vycházíme spolu velice dobře.
Rodina mě tlačí do mých povinností a já je chápu, ale někdy se mi zdají určité povinnosti malinké oproti příběhům co se mi tlačí v hlavě. Jenže kdo dokáže přesvědčit rodiče, že to co právě dělají na počítači je mnohem důležitější, než pomoct udělat bráškovi domácí úkol?

Za třetí je to moje vůle. Já mám tak slabou vůli, že by jí komár porazil. Někdy mám takové období kdy jakoby spím a nedokážu se přimět psát. Naštěstí když se rozepíšu, tak mě těžko něco zastaví. Leda tak rozbitý počítač, nebo jeden z prvních dvou uvedených brzdičů. Vím, že nejsem jediná kdo bojuje se svou leností, tak jestli máte nějaké osvědčené zbraně tak pište.

Těším se až budu větší. Teď můžu bojovat jen proti své vůli, ale proti prvním dvěma možnostem nemůžu a ani nechci bojovat. Oni si totiž opravdu myslí, že pro mě dělají dobrou věc. Jak rodiče, tak učitelky. Možná mají pravdu a já jsem ta která se plete, ale to doufáme že ne. Protože pak by to znamenalo, že můj sen napsat knihu je nesplnitelný a já zaslepená jeho naplněním jsem si zkazila jednu část svého života.


Změny
To co provedu s blogem úzce souvisí s textem který jste právě dočetli. Prostě nemám čas stíhat psát knihu, blog a ještě školu. Je velice těžké rozhodování něco postavit dopředu. Bojuje zde povinnost se snem a internetovým domovem. Co vyřazuji jako první je povinnost. Ano, velice nezodpovědné, ale ten kdo mě zná v reálu ví, že to z mé strany není vůbec překvapivé. A teď přichází velká bitva Kniha vs. Blog.
Sklenice snů. Takovým názvem se honosí místo kam se ráda vracím a kde jsem poznala mnoho nových přátel. Nikdy jsem si nemyslela, že by tohle místo mohlo soupeřit s mým snem. Je to až komické. Založím si blog aby mě posunul v psaní knihy a on ji odsune do ústraní. To se musí změnit! Takže vítězí kniha. (Doufám, že jsem nikoho nezklamala.)
Ale POZOR! Tuhle stránku v žádném případě neukončuji a sklenka zůstává pro vás otevřená. Už jen kvůli tomu, že nejsem její 100% majitelka. Jen omezím aktivitu. (Ne oproti předešlým týdnům, ale oproti té době před mou oddechovou dovolenou.)
Pátečník bude vycházet nepravidelně a budu přidávat převážně povídky. Vaše články si čtu a budu i nadále číst, ale nevím jestli si vždy najdu čas na komentář. Jediné co zůstane pravidelné je akce Za rok spisovatelkou (můžete se i nadále přidávat), kterou zítřejším dnem přivádím znovu do chodu.


Děkuji za pozornost a doufám, že i nadále mě tu budete navštěvovat.
Miri :)
P.S.: Omlouvám se za chyby, ale článek jsem si po sobě nestihla ani přečíst, jestli nějakou najdete pište do komentářů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 17. března 2012 v 7:58 | Reagovat

Myslím, že to máme podobné...
Já osobně v psaní nijak rychle nepokračuji, brzdí mě škola, rodina a trochu i blog, ale měla bych to svést právě na tu svou vůli...
Chci být také spisovatelkou, ale zároveň chci mít vysokou - nikdy nevíš..
Zatím mi rodiče do všeho nemluví, nechají mě "dělat si co chci", ale ne doslova. Známky mám dobré, ale také kvůli všemu nadávají. Zvlášť mamka, kvůli angličtině, kterou učí - nebudeme si nalhávat, že stěží přeložím větu :/

Já ti přeji, abys tu horu vyšla. Občas se svalí lavina, občas budeš muset počkat na příjemné počasí, třeba ti to bude trvat dlouho - ale až tam dojdeš, budeš šťastná. Cestou si jistě uvědomíš mnohé věci, které jsou pro tebe důležité...

Tak, ať to zvládneš ;)

2 Vendy Vendy | Web | 18. března 2012 v 0:05 | Reagovat

Miri, určitě je dobré, že máš plány a jistou ctižádostivost, to je hnací motor. Plán, že budeš za rok spisovatelkou, se může uskutečnit, ale taky nemusí, takže nebuď na sebe tvrdá, pokud se ti to nepovede. Když budeš spisovatelkou za dva roky, svět na tebe počká. Píšeš dobře! Takže nic nevzdávej. Tvoje rodina má v něčem pravdu - spisovatelství tě nemusí uživt. Ale můžeš si psaním vylepšit příjem a pak se uvidí...
Jsem možná trochu starší (teda, určitě, ne možná) a vidím spoustu věcí už taky jinak. Hlavně pracuji na OSVČ, tedy na živnosťák a je to dost náročný, takže vím, jak je těžké vydělat peníze na zaplacení základních poplatků a taky aby něco zbylo i na normální život - tedy hlavně jídlo, cestovné, telefony a tak. A to nemluvím o kultuře nebo dovolené...
Školu si rozhodně dodělej, jestli to bude jen trochu možné. Že babička touží po tom, abys měla jedničky, je trochu ego a trochu její touha pochlubit se s vnučkou, která si vede na výbornou, s tím nic nenaděláš, až budeš jednou sama babička, budeš si myslet to samé! (:-))
Ale chápu taky tebe, že chceš razit svou vlastní cestu, je to tvůj život. Takže - s babičkou se nehádej, ale jdi si za svým. Piš, co tě napadne a nevzdávej se, myslím, že máš na to.

3 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 18. března 2012 v 2:06 | Reagovat

Čas, škola, rodina... ano, ano. Naneštěstí je tolik věcí, které člověku brání v tom, co by opravdu chtěl dělat. Najít si tu zlatou střední cestu, která nás k našemu cíli opravdu nakonec dovede, je strašně složité. Ale věz, že vždy nějaká taková je. Vždycky... Jen je často před námi umně schovaná.
Mluvím ze své zkušenosti... také toho mám plno a jsem strašně rozlítaná.
Žádnou radu, jak na lenost, bohužel nemám. Zkrátka se do toho stejně nakonec musíš nějak "donutit". A ještě k tomu času a povinnostem... mně hodně pomáhá vytvoření nějakého pravidelného režimu (třeba příklad, každý pátek a sobotu napíšu jednu novou povídku, každý den si přečtu jednu kapitolu té knížky z povinné četby aj.)
Ale zase, to je individuální :) Každý si ten svůj způsob musí najít sám...

4 Miri Miri | Web | 18. března 2012 v 8:29 | Reagovat

[1]: Milá Ebolin, moc ti děkuju za povzbuzení. Já osobně moc angličtinu nemusím, ale pak jsem si uvědomila, že v angličtině je spoustu knížek, které já si nebudu moct přečíst, když se anglicky nenaučím. Když jsem si to uvědomila, tak jsem se výrazně zlepšila a angličtina už pro mě není jen nutné zlo.
I já tobě přeju aby jsi vyšplhala na vrchol. Přeju to každýmu kdo vrchol má. (Stejně mě hrozně těší představa, kdy se mi dvě za pět let setkáme jako spisovatelky. Nemusí to tak možná být, ale já doufám, že to tak bude :))

[2]: Vendy, moje mamka taky pracuje na OSVČ a někdy z toho celkem kolabuje. Znám i pár spisovatelek a vím, že jejich život není zrovny peříčko. Ale je to přece jenom můj sen. Tu vysokou bych si taky chtěla dodělat, ale momentálně je na prvním místě kniha. Chtěla bych totiž zjistit jestli by to vůbec někdo vydal a jesti si to alespoň někdo koupí... A podle téhle zkoušky bych se vlastně rozhodovala na jaké školy půjdu. Chtěla bych na učitelku, ale to je povolání které zabere spustu času (až na prázdniny).  Mám ještě dost let, protože jsem na osmiletém gymplu, než se budu rozhodovat na jakou vysokou chci. A za ty roky bych chtěla psát a zjišťovat jak čtenáři reaguji na to co napíšu. Nedělám si velké naděje, že se spisovatelkou stanu za rok, ani že by mě to opravdu mohlo uživit. Ale tu naději by určitě jedna vydaná knížka zvýšila. Pokud se mi to nepodaří, tak vystuduju tu učitelku a knížky budu psát o prázdninách :)

[3]: Řády jsem si zkoušela vytvořit a když se k nim dokážu ze začátku nutit až se mi dostanou do krve, tak opravdu fungují. Asi bych si zase měla nějaké udělat. Moc děkuju za radu i za návštěvu :)

5 Verloren Verloren | Web | 18. března 2012 v 22:34 | Reagovat

Víš, prosadit se jako spisovatel je prostě těžké. Možná i to je tak trochu důvod, proč já spíš nepíšu než píšu - protože jakmile mám pocit, že by to, co dělám, nemuselo vyjít, tak s tím seknu. A tuhle vlastnost na sobě nemám ráda, ale zbavuje se jí těžko.
Tím však nechci říct, že bys měla polevit ve svém úsilí; píšeš víc než jen dobře, a s trochou fantazie, kterou ty zřejmě nacházíš bez problémů, to můžeš dotáhnout daleko.
Pokud jde o školu, nestresuj se: důležité prostě je, abys NĚCO uměla, ale ne abys byla chodící Wikipedie. Navíc vykládat energii na učení zbytečných věcí nikam nevede, jen to člověka unavuje a nakonec z toho nic nemá. Možná tak jedno číslo na papíře, a i když to může přinést chvilkové uspokojení, tím to zhasne. To jsem na začátku pololetí trpěla takovým návalem, kdy jsem si říkala, že se začnu učit jako divá a zase jednou dostanu vyznamenání. Už mě to pustilo. :D

6 Thalia Thalia | Web | 19. března 2012 v 14:29 | Reagovat

Se školou naštěstí problém nemám, ale je pravda, že ji často flákám - nedělám, co mě nebaví. Se mnou si příroda vyhrála a namixovala mi "úžasné" vlastnosti - lenost a zodpovědnost. Jsem líná se učit, ale zodpovědnost mi nedovolí se na to vykašlat, takže vedu hádky sama se sebou. Co se týče psaní, chtěla bych se také stát spisovatelkou. Nejdřív na to udělat nějakou dobrou školu (třeba dramaturgii nebo žurnalistiku) a psát ve volném čase, pak pokud by se dařilo, přejít na volnou nohu. Jenže kdo ví, jak to bude - jestli bude za pár let ještě někdo číst...
Jen si pamatuj (a to určitě víš) že když je víra, žádný sen není nesplnitelný, a ty máš slušně našlápnuto jej dosáhnout..

7 Katie Katie | Web | 19. března 2012 v 17:40 | Reagovat

Kolik ti vůbec je? Jsi na základce, střední nebo vysoké?
Taky mám rozepsanou knihu a vím, jak je těžké to všechno zkombinovat dohromady. Já navíc miluju čtení knih. Nevím, jak to všechno zvládám. Škola pro mě není brzdou. Je pravda, že většinu věcí nechávám na poslední chvíli, ale nakonec to dopadne dobře. :) Mám sice v plánu se učit, učit a učit, aby holky zase neříkaly, jak jsem hloupá. :D Říkají: "Známky nejsou všechno." Většinou jsem do školy naučená za hoďku, max. hoďku a půl. S povinnostmi to mám podobně. A blogový svět taky pomaličku opouštím. Nemám v úmyslu svůj blog zrušit, ale když už mám náladu psát, píšu knihu.
Ten projekt, to musím každý den něco dělat k té knize (min. 10 minut), že? Stačí to v duchu? Každý den si promítám scény, přemýšlím a poctivě si zapisuju vtipné, trapné scény a sleduju pohyby, reakce a mluvení svých spolužáků. Nebýt psaní, asi bych nikdy nezjistila, že každý má svá gesta, svoje reakce. Když potom člověka sledujete delší dobu, úplně víte, jak bude reagovat, jak švihne rukou atd. :)

8 Miri Miri | Web | 19. března 2012 v 20:49 | Reagovat

[5]: Ano, beru to stejně jako ty. Známky jsou pro mě jen čísla a hlavní je abych prolezla a naučila se ty věci, které jsou pro mě důležité. Věci které si myslím, že v životě ještě použiju se naučím bez problémů, ale to o čem vim, že mi na nic nebude se neučím. Sice to není zrovna ideální přístup, ale já bych se stejně nedokázala naučit věci o které se nazjímám.

[6]: Já mám také úžasné vlastnosti. Nezodpovědnost, lenost a nehynoucí odhodlání něco dokázat.
Za pár let bude určitě číst spusta lidí, myslím, že poslední dobou se čtenáři dokonce zvyšují. Takže spisovatskou kariéru určitě jen tak nezahazuj.
Ta poslední věta je krásná a já jsem vděčná, že jí slyším zrovna od tebe. Možná bys něco podobného mohla napsat i Findë. Ona si vůbec nevěří, ale posbírala více talentu, než celá naše třída.

[7]: Kolik mi vůbec je? Jejdamane, ví to méně lidí než jsem si myslela. (Tak to si nechám ještě chvilku pro sebe :).
O mně hodně lidí říká, že jsem hloupá. Ti co mě znají zase říkají, že jsem až moc chytrá, ale líná. Občas jsou mi řeči trochu nepříjemné, ale pak se s tím srovnám. :)
Ten projekt spočívá v tom, že jen každý týden napíšeš co jsi pro knihu udělala. Vlastně nic dělat nemusíš, ale to pak musíš na blog napsat nějakou výmluvu, která ti projde. :)

9 Vendy Vendy | Web | 24. března 2012 v 18:00 | Reagovat

[4]: Miri, já tě rozhodně nechci srážet z tvých snů. Je dobré, že máš svou představu, něco pro ni děláš a chceš to dotáhnout do konce. Taky uvidíš, jaká bude odezva v nakladatelstvích. Mně se tvoje povídky líbí, ale knihy nejsou dnes žádná kulturní věc, ale byznys, tedy - vydělám, prodělám. Možná někoho oslovíš, možná ne (koneckonců i Rowlingová musela obejít několik nakladatelství, než jedno řeklo - zkusíme to - a dnes si ty zbylí nakladatelé, co ji odmítli, můžou rvát šediny a nadávat si do idiotů. No, jejich volba.)
Jen jsem chtěla říct, aby sis ukončila nějakou školu, aspoň po maturitu. I když nevím, jakou váhu má maturita na gymplu, přece jen to není odborně zaměřená škola. Ale to nevadí, ještě máš čas na rozhodnutí...
A určitě ti přeji, aby to s knihou vyšlo a dopadlo dobře. A z těchto snů neustupuj...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama