Moje Lili

3. dubna 2012 v 20:57 | Miri

Rozzuřeně jsem kráčel chodbou. Tohleto fakt nesnáším. Mám rád tuhle budovu i lidi v ní. Mám k některým bláznům blíže než k normálním lidem, ale to neznamená, že mě vedení vždycky pověří těmi nejhoršími případy. Až na mě nějaký psychopat skočí a uškrtí mě bude to vina jen a jen toho pitomého ředitele. Odemkl jsem bílé dveře a hned po vstupu do malé místnosti zkontroloval, zda svítí poplašní tlačítko. Jednou se mi stalo, že se rozbilo a vrhla se na mě jedna posedlá ženská. Vím, že ženy se nebijí, ale když vám chce vydloubat oči ukousnout prsty tak je sebeobrana naprosto v pořádku.

Tak co to tu máme. Promnul jsem si ruce a zadíval na sedícího mladíka, byl ke mně otočený zády. Napadlo mě, že má vážně hezké vlasy. Trochu jsem se zastyděl. Už na mě lezou úchylné sklony. V tom jsem si všiml, že mu někdo sedí na kolenou. "Lili? Co tu děláš? Vždyť bylo zamčeno." Oba se na mě otočili a já si uvědomil jak jsou si podobní. Lili byla všemi oblíbená. Křehká bělovlasá dívenka, která vidí podivné věci. Někdy mi bylo líto, že když mě chytla za ruku a něco mi ukazovala musel jsem jí říct, že to je jen další halucinace. Někdy jsem přemýšlel jestli něco opravdu nevidí. Její popisy byli živé a plné emocí. Bral jsem Lili jako svoji dceru. Dokonce bych byl schopen si jí adoptovat, kdyby to bylo alespoň trochu možné. A teď tahle bytost seděla na klíně o deset let staršího černovlasého chlapce a tiskla se k němu jako by se odjakživa znali. Kdybych Lili neznal ani bych o tom nepochyboval. Měli velice podobné, jemné, šlechetné rysy a tytéž hluboké, modré oči, které mě momentálně přišpendlovali k podlaze. Mráz mi přeběhl po zádech. Chlapec promluvil na Lili podivným zpěvavým jazykem a ona bez zaváhání odpověděla stejno žvatlatilkou. Byl to ten samý jazyk jaký používala ve svých písničkách. Písničkách o domově, jak sama říkala.
Sklouzla mu z kolen a přiběhla ke mně. V okamžiku, kdy jsem ucítil její ruku v té své, všechny tísnivé pocity ze mě spadly.
"Řekni bráškovi, že mi neublížíš. Má o mě strach, víš?" Ne, tohle jsem si opravdu neuvědomoval. Přišlo mi, že tu jde spíš o moje zdraví, ale Lili jsem vyhovět musel.
"Opravdu nemám v úmyslu tvé sestře ublížit." Polkl jsem, uvědomil jsem si co jsem právě vyslovil. Oni jsou sourozenci. Snažil jsem se nenuceně dojít ke své židli. "Jenom tě vyšetřím a pak zase půjdu." Lili se zase usadila na chlapcově klíně a konejšivě prohodila.
"To nic není. Jen se zeptá jestli nevidíš různé přízraky a když řekneš pravdu, tak ti odpoví, že si tě tady bude muset nechat. A když zalžeš, tak tě pustí." Usmál se na ní a prohrábl jí vlasy.
"Ty jsi doufám nikdy nelhala."
"Kdepak, lhát se nesmí."
"A víš, že si myslí, že jsi nemocná?" Tohle mě zaskočilo a Lili pravděpodobně také. Trochu se zamračila, až nakonec připustila:
"Ano, někdy se ke mně chovají zvláštně. Ale tady Deny byl vždycky hodný."
"Nejsi nějak moc shovívavá? Vždyť sama vidíš jak je špatný."
"To jo, ale chce se zlepšit, vidíš?" Naslouchal jsem tomu rozhovoru a stále víc jsem se krčil. Chtěl jsem zmizet, ale také jsem byl zvědavý jak se to bude dále vyvíjet.
"Ano, vidím to a jsem šťastný, že ty to vidíš taky. Budeme ale muset brzy odejít a tebe tady nesmí nic poutat."
"Deny mě nepoutá, je to přece jen hloupý ošetřovatel. Někdy jsem si sice přála aby ty věci taky viděl, jenže tady v té budově jsou všichni v bílých pláštích moc neznalí a vážní. Deny je akorát výjimečný v tom, že na rozdíl od jiných bílých si nehraje na lepšího než jsme my." Ty věty zněly z jejích úst strašlivě. Přemýšlel jsem, jestli se baví v našem jazyce kvůli tomu abych jim rozuměl. Podle pohledu chlapce zřejmě ano, ale Lili se tvářila jako kdyby jí ani nenapadlo, že jí rozumím.
"Ano, nejspíš je opravdu výjimečný. Tak to by jsem ho neměl zdržovat." Otočil se ke mně. Zmateně jsem zalistoval papíry.
"Ehm, máš nejspíš stejné příznaky jako Lili?"
"Tím myslíte moji sestru? Ne, nemám stejné příznaky. Jsem o dost horší případ. Mohl bych si ty papíry vyplnit sám?" Jeho pohled byl nesmlouvavý. Podal jsem mu papíry. Se zájmem si je prohlížel a Lili ho občas se zasmáním na něco upozornila. Smál se s ní a vyplňoval požadované údaje. Nevěděl jsem, že Lili umí číst a taky jsem nechápal co ten chlapec provedl, že byl zařazen mezi ty nejhorší psychopaty. Slyšel jsem, že vážně ohrožoval lidi na ulici, ale tomu se teď dalo těžko uvěřit. "Tak tady to máte." S úsměvem mi podával papíry nazpět. "Vyplnil jsem to podle lidských měřítek, takže by neměl být problém." Přikývl jsem a údaje překontroloval. Ještě jsem se podepsal a už jsem se zvedal k odchodu. V tom ke mně Lili přiběhla a obejmula mě.
"Sbohem Deny. Ještě se uvidíme, pokud budeš žít dobrý život." Sklonil jsem se a políbil jí na čelo.
"To víš, že se ještě uvidíme."
"Ale musíš mi slíbit, že už budeš hodný."
"Neboj, budu hodný." Pohladil jsem jí a vyšel z místnosti. Nezamkl jsem. Určitě to nebude potřeba.
Rychle jsem chvátal ke kancelářím a pak jsem si všiml, že ten chlapec nevyplnil svoje jméno. Vzpomněl jsem si, že ani Lili neměla jméno. Zrovna jsem procházel kolem Emilky. Je to nejstarší pacientka a nejmoudřejší. Jen občas trpěla záchvaty. "Emilko, máme tu nového chlapce a já potřebuji jméno." Zasmála se.
"Nemůžeš vymýšlet jméno svému králi Deny, ale až budu v nebi tak se ho na jméno zeptám." Usmála se a vydala se šouravými kroky pryč. Zmateně jsem se podíval na nevyplněný řádek a rychle jsem dopsal Michael. Příjmení snad nebude třeba. Ani Lili ho nemá.
Tu noc Michael a Lili zmizeli. Bylo to na mou hlavu. Prý jsem je určitě dostatečně nehlídal. Je to pravda. Vždyť jsem jim nezamknul a Lili jsem neuložil do postele. Ale myslím, že oni dveře nepotřebovali. Protože kdyby ano, tak by si sebou určitě vzali to oblečení co leželo úhledně složené na posteli. Nemělo by se to, ale nechal jsem si stužku, co ležela na Liliiných šatičkách. Jako vzpomínku na dívku, kterou jsem si skoro adoptoval. Lili, už budu hodný.

Tak tohle bylo také do soutěže. Téma: Příběh z psychiatrické léčebny. Mám k tomu také své připomínky, ale nebudu přece kritizovat svoje dílo. To musíte udělat vy. :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 4. dubna 2012 v 17:45 | Reagovat

No, povídka jako taková mě nadchla, ty totiž do všeho dáš kousek jisté ... jak to říct, no, snad chápeš ;) Líbí se mi tvůj styl vyprávění, jména, která používáš, ...
Ale to téma. Nechápu, proč pořadatelé se zájmem dávají témata negativní a tak. Proč nedají nějaké, při kterém si vzpomeneš na něco hezkého a usměješ se....
Má kritika patří tématu, nikoli tvému dílku!

2 Miri Miri | Web | 4. dubna 2012 v 17:52 | Reagovat

[1]: Mně se téma líbí, ale sama od sebe bych na něj nenapsala, protože je hodně opakované. Ale souhlasím s tebou, že hezčí jsou témata úsměvná, i když v poslední době se literatura naklání spíš ke strachu a zármutku.
Tohle téma bylo v posledním kole na Stále kvalitní. Taky jsi na něj měla psát, ale nestihla jsi to. Nevím jestli se Skžítek nebude zlobit, že jsem to zveřejnila, ale snad ne.

3 Thalia Thalia | Web | 5. dubna 2012 v 8:54 | Reagovat

Je to zajímavé téma a tebou skvěle zpracované. Na různých soutěžích bývají ještě divnější témata, já jsem například měla napsat deník nějakého předmětu denní potřeby. Zdá se to divné, ale pokud má člověk aspoň trošku fantazie (a ty jí máš hodně), zpracovat se dá všechno.

4 CrazyB CrazyB | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 17:46 | Reagovat

Děkuju moc :) A vážně se to téma hezky pojala! ;) Hezky se to čte.

5 Ells Ells | Web | 5. dubna 2012 v 19:01 | Reagovat

Ano, to tedy musíš! ;-)

6 Miri Miri | Web | 5. dubna 2012 v 19:07 | Reagovat

[3]: Deník předmětu. To bych nezvládla ani s tunou fantazie. Zajímalo by mě, jestli ti lidé kteří to zadávají někdy něco takového taky psali.

[4]: Není zač a děkuji :)

[5]: Kouknu se jestli to máme v knihovně.

7 K K | Web | 5. dubna 2012 v 21:19 | Reagovat

Tahle povídka se mi líbila snad nejvíc ze všech, které jsem od Tebe četla. Opravdu úžasné, nemám co vytknout. Téma se mi zamlouvá, stejně jako styl psaní. Opravdu super :)

8 Ebolin Ebolin | Web | 6. dubna 2012 v 11:54 | Reagovat

[2]: Já vím. A možná, že se mi do toho ani nechtělo. Nerada píšu pesimisticky... :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama