Opakujeme

11. dubna 2012 v 19:42 | Miri
Je duben. Hmm...V dubnu jsem se poprvé seznámila s blogem. V dubnu jsem zveřejnila svůj první článek. Možná to stojí za připomenutí. :)
*kuck kuck* Ehm...Takže tohle jsem napsala na blog mojí kamarádky, kde jsem pak účinkovala necelý půlrok jako spoluadminka. Nevím jestli jsem předtím svoje příběhy zapisovala (mimo pár nedodělaných pokusů o knihu), ale tohle by mohl být dokonce můj úplně první dobrovolně dopsaný minipříběh.
(Jinak ty stránky se najdete ZDE. Ale chátrá to a moje články taky stojí za houby - jsem tam jako Miri.)


Já! Já?
28.dubna 2011

Když jsem se narodil viděl jsem všechno z výšky. Díval jsem se na svět patřičně z vrchu. Tedy, až do doby než mě takový frajírek jménem Vítr shodil dolů na zem. První mi vadilo že nevidím vše zezhora, ale časem jsem si zvykl a dokonce se mi začalo líbit se koukat na oblohu a hledat v mracích zámky a slony a tak. Jenže jednoho krásného dne si toho asi všiml Vítr a shodil na mě mého souseda, ošklivého placatého zeleného Lista. Začal jsem klít, ale můj soused se shovívavě usmál a povídá mi. "Broučku, vítr to s tebou myslí dobře, je to jeho práce aby tě dostal dost hluboko pod zem. Kdyby to neudělal v zimě by jsi umrzl." Něvěřil jsem mu a tak jsem odsekl, že nejsem brouček, ale Pan Semínko, obyvatel domu Žalud 3 459 183.
To že List nelhal se prokázalo až když na mě zaútočil Bandita červ a chtěl se provrtat do mého domu a sežrat mě. Vítr ho znuděně odfoukl, jako kdyby jen odháněl hloupu mouchu a bylo po nebezpečí. Díky této příhodě jsem se nechal zahrabat hloub do země. Když pak přišla zima děkoval jsem větru, že byl tak hodný a takhle mě schoval před mrazem a sněhem. Nahoře na stromě bych určitě umrzl.
Když přišlo Jaro, zatoužil jsem se znovu dívat na nebe a odolávat banditům červům a tak jsem opustil můj Žalud 3 459 183 a vydal jsem se nahoru a nahoru a nahoru. Samozřejmně jsem musel i pouštět kořeny. Teď jak jsem byl vetší musel jsem se více živit. Když jsem vykoukl ven ze země. Už mě vítal můj strom a dobrý přítel vítr. Zjistil jsem že nejsem sám kdo tak roste, ale jsou jich desítky. Jsem už od dětství soutěživý a tak jsem rostl a rostl, abych porazil moje soupeře, kteří začali brzo odpadat. Pochopil jsem že neměli dost živin a tak jsem prohlobil své kořeny. To byl můj vítězný tah. Všichni mimo mě umřeli. Bylo mi jich líto, ale brzy (asi 20 let) jsem mohl soutěžit s už velkými stromy.
Teď už jsem velký, ale to neznamená že je konec dobrodružství. Když nejsou nablízku kůrovci, červi a nebo moji největší nepřátelé dřevorubci, můžu se smát malým žaludím domečkům ze kterých se ozývají nadávky na hrozného nepřítele Větra
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K K | Web | 11. dubna 2012 v 20:44 | Reagovat

Zajímavé, moc se mi líbí styl, jakým je to napsané. A nápad je opravdu originální, pěkné dílko :)

2 Lillyth Alice  Cullen Lillyth Alice Cullen | Web | 14. dubna 2012 v 10:24 | Reagovat

Krásný blog :)

3 Ebolin Ebolin | Web | 14. dubna 2012 v 11:13 | Reagovat

Dívala jsem se na ten druhý blog. Musím uznat, že věta "Chybami se člověk učí" je dost pravdivá. I když ty jsi nedělala chyby, spíš jsi neměla moc šťávu. Ale tady jsi to vynahradila na nevímkoliklet dopředu :)
Ať blog vydrží!!!

4 *Wulfric* *Wulfric* | Web | 14. dubna 2012 v 20:06 | Reagovat

Velmi zajímavé! :)
Mimochodem, přeji vše nej k Výročí.

5 Calamity Killjoy Calamity Killjoy | Web | 15. dubna 2012 v 8:28 | Reagovat

On je zabil!!! Ááá! :-D
Ne, neboj, samozřejmě je to skvělá povídka a moc se mi líbila. Hlavně ten nápad!
Gratuluji k výročí. :)

6 Tigris Tigris | Web | 15. dubna 2012 v 11:22 | Reagovat

:D Nápad je opravdu briliantní. O tom by se dala napsat kniha.

Já svůj blog také založila v dubnu a zatím vydržel. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama